Trip to London (FF - Niall horan)

Chapter 37

V minulém díle

„Pozdravuj Šimona a zavoláme si. Ještě jednou děkuju, že nás vyzvedneš."

„Kámošky si přece pomáhají." zasmála se.

„To máš pravdu, tak pa a užijte si večer."

„Dík pa." usmála se a položila hovor.

Takhle naše hovory ukončujeme někdy i dýl. Někdy i naše hovory trvají třeba hodinu. Notebook jsem si zatím nechala na posteli, vzala jsem si tepláky a mikinu a šla na terasu dolů, za klukama.

...

„Mysleli jsme, že už nepřijdeš." rýpnul si Louis, když s klukama rozdělávali oheň.

„Kde máte Hazzu?" zeptala jsem se a ignorovala Louisovu poznámku.

„Asi uvnitř. Volala mu Gemma." odpověděl mi Liam.

„Kdo ti volal?" zeptal se Niall a mačkal noviny na oheň.

„Hanka, pozdravuje vás." vyřídila jsem jim pozdravy od Hanky.

„Dík." poděkovali všichni.

„Mám nařezat ty buřty?" zeptala jsem abych jen seděla, ale taky něco dělala.

„Můžeš, je to v lednici asi dole, ale přesně nevím." usmál se Niall a já zmizela zpátky do domu, přesněji do kuchyně, kde jsem našla buřty a nůž.

„Tess, zavoláme pak Ester?" zeptal se Harry, který přišel jako duch, když jsem stála u linky a nařezávala buřty.

„Jak jsi se sem dostal?" zeptala jsem se, když přišel. Nečekala jsem ho a leknutím jsem sebou trhla.

„Přišel jsem, promiň, jestli jsem tě polekal." ušklíbl se.

„V pohodě, ale příště nemusíš chodit jako duch." řekla jsem. „Co jsi potřeboval?" dodala jsem, když se probrala z malého šoku, který mi způsobil.

„Co to máš na ruce?" řekl a podíval se na můj prst, na kterém se mi objevila krev.

„Asi jsem se řízla." řekla jsem.

Harry vzal mojí ruku a ve dřezu pustil studenou vodu, pod kterou strčil mojí ruku.

„Promiň, vím, že to bylo opět kvůli mně." řekl.

„Já jsem se řízla, jen mně příště nelekej a nechoď jako duch." usmála jsem se a on mi prst zamotal do papírové utěrky a pak si to zalepím.

„Sedni si, já to dodělám." řekl mi Hazz.

„Sedni si ty, je mi blbé, když vy s klukama uděláte všechno." rozpačitě jsem se usmála.

„Řízla jsi se. Sedni si, nám to nevadí." usmál se a vzal mi nůž. Poraženě jsem si sedla ke stolu, který je kousek od linky.

„Co jsi předtím chtěl?" zeptala jsem se, protože jsme to zase zakecali.

„Jen jestli pak zavoláme Ester?"

„Jasně, počítám s tím. Jinak změna na letišti nás nevyzvedne moje mamka, musí být v práci, ale mluvila jsem s Hankou a odpadají jí tři hodiny, tak nás vyzvedne ona." řekla jsem.

„Dobře, říkali jsme si, kam jsi se ztratila." zasmál se.

„Když jsem šla nahoru, volala mi Hanka." řekla jsem. „Asi bych ti to neměla říkat, ale Elis si myslí, že jsi na ní zapomněl." dodala jsem a Harry na mně nechápavě koukal.

„Jak to víš?" zeptal se.

„Říkala mi to Hanka, v sobotu byli na obědě a v kině." odpověděla jsem mu.