Stay with me (DOKONČENO)

Nemám boty

Zavede mě za ruku až do jeho auta, kde se posadíme. „Hej, ale já nemám boty" vyjeknu „ty nebudeš potřebovat" věnuje mi předsvědčivej pohled. „Justine" vyjeknu a on se rozjede. „Kam jedem?" zeptám se, ale odpovědi se nedostanu. „Haló. Justinee. Kam mě to vezeš?" zeptám se a šťouchnu do jeho ramene.

„Uvidíš" mrkne na mě a dál se věnuje cestě. „Hele. Jestli mě chceš někde zabít a pohřbít tak prosím tě chci být pohřbená někde u potůčku" řeknu ironicky a opřu se více do opěradla. Po mé větě se Justin zasměje. „Kdybych chtěl abys byla mrtvá. Tak bys byla" řekne a já se zasměju. Ale později mi to začne v hlavě šrotovat. Jak to jako myslel? „Jak si to myslel?" zeptám se „Co myslíš?" „no s tím, že kdybys chtěl abych byla mrtvá tak bych už byla?" zeptám se „dělal jsem si srandu" zasměje se a na momet mi věnuje jeho pohled.

„Aha. a kdy tam krucinál budem?" vyjeknu „vydrž." pousměje se, ale nepodívá se na mě. „Asi tak za hodinu" odpoví mi na konec „co že? A kam mě to vůbec vlečeš?" zeptám se „neptej se pořád" odsekne a zapne rádio. „Promiň. Ale právě jsi mě vzbudil. Nemám ani boty. Venku je tak 6 stupňů a já na sobě mám jen krátké tričko a legíny. Tak promiň, že chci vědět kam mě vezeš" řeknu trošku podrážděně. Justin jen zesílí rádio a ja si povzdechnu „fajn" zavrčím a podívám se z okna.

Nevím jak se to stane, ale usnu. „Liv" uslyším své jméno, ale nijak na to nereaguju. Chci jen dál spát a už se nevzbudit „Liv. Jsme tady. Vstávej" lehce se mnou zatřese. Třeba, když se nebudu hýbat a budu dělat, že jsem mrtvá tak mi dá konečně pokoj. „Liv" opět se mnou zatřese. Tak asi né no. „Vstávej" zase ho slyším. „Dej mi pokoj. Jsem mrtvá" zašeptám a slyším jeho uchechtnutí „hm tak to nepůjdu" řekne a potom slyším jak otevřel dveře a vystoupil. Že by mě tady nechal. Hm, to by se mi líbilo. Jenže následně uslyším otevření dveří na mé straně. O můj bože. Cítím jak mě odpoutal a po tom už cítím jak jsem v jeho náruči. Ale pořád mám oči zavřené. Najednou ucítím půdu pod nohama, ale Justinovi ruce jsou pořád na mém pase.

„Otevři oči" zašeptá mi do ucha jeho melodický hlas. „To je na mě moc náročné" zamumlám. „No ták" otevřu oči a hned se leknu. Kolem mě je jenom obloha a skála. Ale když se kouknu dolů tak zaječím a couvám do zadu tak, že spadnu na Justina a on spadne na zem. Právě jsem stála na konci útesu, a když jsem se podívala dolů tak jsem tam ani nedohlédla. Dělili mě asi jen dva kroky od smrti. Nehorázně se bojím výšek. „Jsi v pohodě?" zeptá se mě Justin a já si vsimnu, že ležím na jeho hrudi. No však neslézám, ale klepu se. „Ale no ták" pohladí mě a mírně se uchechtne.

„Si debil" zavrčím a přetočím se na stranu tak, že ležím na trávě. „Mohla jsem umřít" vydechnu „ale nemohla" zasměje se Justi. On se jako ještě směje. „Dělili mě přibližně dva malé kroky od smrti." vydechnu „držel jsem tě" usměje se na mě.

„Prosím už mi toto nikdy nedělej" nevím z čeho mám husí kůži jestli z toho, že jsem byla na kraji útesu nebo toho, že je mi pořádná zima. „Pojď." vstane a mě se pomůže taky vstát. „Počkej" usměje se a sunda si bundu. „Ne. Bude ti zima" „mám ještě mikinu. Ty máš jen krátkej rukáv. Tak si to obleč" řekne a pomůže mi se do jeho kožené bundy obléct. „Děkuju" šeptnu. „Pojď mi na záda" řekne s uchechtnutím „né" zasměju se „ale pojď" řekne a já nejistě mu vlezu na záda „nejsem těžká?" zeptám se „ty? Ani náhodou" uchechtne se. Dojdeme zase na ten útes a já se Justina chytím jako klíště. Když se teď na to tak podívám tak je to nádhera. Na proti nás je vodopád.

„Jak je to hluboko?" zeptám se ho „moc ne. Dole je voda. To se ti jen zdá, že je to daleko skrz toho, že ta voda je pokrytá mlhou. Normálně s klukama skáčeme. Pojďme skočit" řekne a on mě opatrně pustí na zem. „Neblni" řeknu a on se začne vyzouvat. „Vždyť je zima" vyjeknu „voda bude teplá" ujistí mě.

„Pojď se mnou" řekne „ani náhodou" vyštěknu a on si vysleče triko. „Být tebou tak se vysleču taky do spodního prádla" uchechtne se. „Justine. Já nikam nejdu" zašeptám. „Ale no ták" vydechne a vysleče si i tepláky. Teď nemůžu ani vnímat to jeho dokonalé břicho z toho jak se bojim.

„Tak já si vezmu tu bundu" řekne naštvaně a vysleče mi bundu. Všechno oblečení hodí do auta a rozeběhne se za mnou. Ani se nenadám a jsem v jeho náručí. „Justine ne" vyjeknu a už se mnou skočí do prázdna.

„Chyť se pevněji" zašeptá mi do ucha a ja se ho zachytím jako klíště. Začnu pištět a mé pištění zastaví pád do vody. Je pravda, že voda je o pár stupňů asi teplejší jak vzduch. Bohužel jsem se nenadechla a začnu nehorázně moc máchat rukama a Justin se i se mnou vynoří. Jsem tak nehorázně v šoku, že nejsem schopná ani slova a ani se hýbnout

„Liv?" zeptá se mě a společně se mnou vyplave na hladinu. Položí mě na zem a já pořád nejsem schopná ani menšího pohybu. „Liv?" zvolá na mě a já nedokážu vůbec ničeho. Bolí mě v krku z toho jak jsem pištěla a z očí mi samy od sebe začali téct po tváři. „Liv. Mluv na mě" řekne a zatřese se mnou „Pojďme domů" zachraptím tiše až skoro neslyšně.

„Ano zlato. Tak pojď" ze slovy mě vezme do náruče a já se nehorázně klepu zimou. Asi po 20 minutách jsme u auta. „Můžu si vysléct to mokré oblečení?" zepta se a já jen přikývnu. Začne ze mě pomalu vyslékat tričko a potom legíny. Otočí mě zády a po tom mi vysleče i podprsenku a obleče mi jeho triko a potom i bundu. Po tom mě posadí do jeho auta a jde do kufru odkud donese deku, kterou mě přikreje. Po tom odběhne a asi za 5 minut příjde oblečený mokré oblečení hodí na zadní sedadlo a zapne topení. „Promiň mi" zachraptí.

„Je mi zima" zafňukám. „Za chvilku bude teplo" pousměje se. „A ja vim, že ta otatka sem teď možná nepatří, ale líbilo se ti to aspoň?" zepta se a já začnu přemýšlet. Popravdě? Trošku jo. Připadala jsem si tak nabitá adrenalinu. „Trošku jo" řeknu a Justin se pousměje. „Tak jedem" dořekne a už nastartuje auto.