Poberti v New Yorku

První let letadlem

(Po nekonečně dlouhém pobytu na letišti, konečně sedí v letadle, přesněji ve druhé třídě skoro vzadu. )

S (křečovitě svírá opěradlo): Ty-ty už si někdy letěl l-letadlem?

J (lhostejně ): Jo, lítali jsme, když jsem byl malý, myslím než jsem nastoupil do Bradavic. Proč?

S: A-a je to b-b-bezpečný?

J (udiveně se ne něj podívá): Ty ne?

S: Jasně, moje absolutně protimudlovská rodina poletí letadle. Už to vidím. A je to teda bezpečný?

J: Siri, neříkej mi, že se bojíš.

S ( sklopí pohled k zemi): Samozřejmě, že ne a odpovíš mi konečně?!

J: No to mě podrž, Sirius Black se bojí letadel! (Vyřvává na celé letadlo ) Ten Sirius Black, postrach dámských- (starší paní sedící přes uličku vedle nich se na ně pohoršeně podívá )

S (zacpe mu pusu): Sakra Jamesi, drž hubu! No a co, vždyť letím poprvé v životě?! Nemusí to vědět vsichni!

J (strhne jeho ruku): Fajn, promiň nemyslel jsem to zle. Nemáš se čeho bát je to absolutně bezpečný, řekl bych že nejbezpečnější mudlovský dopravní prostředek, letadla nepadají moc často...i když je pravda, že většina případů končí tragicky a moc lidí to nepřežije, ale.. (podívá se na vystrašeného kamaráda)

S (potichu zamumla): Moc mi nepomaháš...

J (vezme ho kolem ramen): Ale no tak Siri, neboj, nic se nestane, no a ikdyby, (šeptem) tak zkoušku z přemístňování máme úspěšně za sebou, ne?

S: Asi máš pravdu, nebo lépe řečeno, budu ti věřit. Otázkou je co budeme po dobu těch osmi hodin dělat?

J: To je vyřešený. Vzal jsem řachavého petra.

S (překvapeně ): A neřekl si mi o tom?!

J: Mělo to být překvapení.

S: Krásné překvapení (utře si imaginární slzu). Jsem dojat.

J: Jsem rád, že vás mé překvapení přivedlo k slzám Lorde Blacku, doufám jen, že to nejsou slzy smutku.

S: Smutku nikoliv Sire Pottere, slzy štěstí. Myslím, že vám odpouštím.

J: Odpuštíte co, Lorde Blacku?

S: To, že jste mi to prve zatajil, Sire Pottere.

J: Jistě, již rozumím a jsem touto skutečností velmi potěšen, Lorde Blacku. Doufal jsem, že mi odpustite, ale bylo mi hloupé a nedůstojné prosit vás. Děkuji, že jste mne toho ušetřil.

S: Vskutku nemáte zač.

J:Teď nám ovšem zbývá ještě jedna otázka.

S: A to jaká, Sire?

J: Jak budeme tuto hru, obohacující jak mysl, tak i duši hrát, bez toho, aby si toho kdokoliv všiml, Lorde?

S: Dovolím si vás upozornit, Sire, že já již dosáhl plnoletosti a smím kouzlit, zatímco vy nikoliv.

J: To jest pravda i když od vás není pěkné mi to předhazovat.

S: Za to se omlouvám, přesto to náš problém neřeší úplně. Sice nás nebudou slyšet, ale stále nás budou vidět.

J: Toto mám vymyšlené, milý Lorde.

S: Vskutku? Jakým zázrakem se něco zrodilo ve vaší hlavě? (Zasměje se)

J (uraženě): Budu dělat, že jsem tuto poznámku neslyšel. No, každopádně přejděme zpátky k našemu problému. Slyšel jste někdy o tajemném plášti neviditelnosti?

S: Jste vskutku geniální, Sire Pottere.

J: Ano, já vím a jsem potěšen, že jste si toho všiml také.

S: Jen jé věčná škoda, že si toho nevšimla Lady Evansová, není-liž pravda?

J: To je hloupost! Lady Evansová si to zajisté všimla, jen-

S: Jen to dává najevo dost divným způsobem (rozesměje se)

J: Zamilovaní dělávají divné věci.

S: A úhlavní nepřátelé taky, viď?

J: Ale vždyť my nejsme úhlavní nepřátelé, já ji přece miluju!!!

S: To je pravda, to jen ona tě nenávidí.

J: Ale ona mě má ráda jen-

S: Jen o tom ještě neví (dusí se smíchem)

J: Ví o tom! Jasně, že to ví, jen si to nechce přiznat. Uvidíš, jednou se vezmeme a budeme spolu mít krásné děti a neboj ani jedno se nebude jmenovat po tobě!

S: Jestli TY si vezmeš Evansku, tak JÁ se vrátím na Grimmauldovo náměstí a obejmu svoji matku.

J: Povíme si za pár let...