4

472 33 1
                                    

Z pohledu Jasona:

Díval jsem se ven oknem a snažil se přijít na řešení celé této situace.

Chceme aby trpěl Dornnan a ne nevinná Kirsten, která se do této situace zapletla omylem. To děvče mělo z pekla štěstí, když se čistou náhodou ocitla u mě jako uklízečka a ne jako rukojmí.

Frustrovaně jsem si prohrábl vlasy a odešel z pokoje pryč. Prošel jsem dlouhou chodbou a sešel schody. V obýváku byl pořádek, což mě donutilo usmát se. Přešel jsem na chodbu a obul se. Z poličky jsem vzal klíče od auta a opustil dům.

Z pohledu Kirsten:

Byla to jako věčnost uklidit celé dolní patro ale nakonec jsem to zvládla. Posledním hlubokým výdechem jsem si sedla na gauč v obýváku a unaveně si opřela hlavu o opěradlo. Zavřela jsem oči a ani nevím jak usnula. Zdálo se mi o tmavých deštivých dnech a chladných nocích. Byla mi zima a neměla jsem kam jít.

Vzbudila jsem se na hlasité zvuky, které se ozývaly z chodby. Procitla jsem a nemotorně se postavila. Na chodbě stál Jason a v ruce držel nějakou tašku. Vyplašeně jsem na něj dívala a on také.

"Vzbudil jsem tě?" řekl velmi unaveně a promnula si tvář.

"Tak trochu" jemně jsem se usmála.

"Přinesl jsem ti nějaké věci" podal mi tašku a já jsem překvapeně zamrkala. Nestihla jsem nic říct a ztratil se za mými zády. Nahlédla jsem do nemalé tašky a bylo v ní ženské oblečení. A také zubní kartáček, kartáč na vlasy a taktéž spodní prádlo. Překvapeně jsem otevřela ústa a přitiskla si tašku k prsům.

Stál v kuchyni a něco dělal.

Zastavila jsem se u vchodu a beze slova se dívala na jeho záda.

"Děkuji" řekla jsem potichu.

Pomalu se otočil a zadíval se mi do očí. Beze slova jsme tam stáli a hleděli si do očí. Mohlo to trvat věčnost, kdyby se nerozhodl konečně promluvit.

"Není zač"

Nevěděla jsem, co na to říct.

"Dnes jsem uklidila přízemí, zítra se vrhnu na patro" řekla jsem, zatím co on se vrátil ke své práci při plotně. Pozvedl jsem obočí, když mi přišlo že něco vaří. Sama pro sebe jsem se usmála.

"Jo všiml jsem si. Odvedla si dobrou práci" řekl zatímco něco míchal.

"To jsem ráda" byla jsem na odchodu, dokud mě nezsatavil.

"Počkej. Nejsi hladová nebo tak?" otočil se na mě s pečlivým pohledem.

"Ne, díky" zakroutila jsem hlavou na nesouhlas a odešla z kuchyně.

Shodila jsem ze sebe všechno oblečení a vlezla do vany plné teplé vody. Hlavu jsem si opřela o kraj vany a s povzdechem zavřela oči.

Z pohledu Jasona:

Pomalu jsem otevřel dveře a nahlédl dovnitř. Nebyla tam. V duchu jsem se zaradoval.

Podle zvuku byla v koupelně hned vedle a tekoucí voda mi říkala, že se koupe. Potichu jsem vešel dovnitř a pohledem začal hledat její telefon. Na moje štěstí byl položen na nočním stolku.

Přešel jsem k němu a odblokoval ho. Vyhledal jsem si Tristanovo číslo, což nebylo moc těžké, protože tam měla tři kontakty.

Pro Tristan: Mám tvou holku. Když chceš, aby to přežila v zdravý vrať to co dlužíš jinak ji zabiju a postupně ti pošlu domů její orgány.
J. McCann




Trap - Jason McCannKde žijí příběhy. Začni objevovat