Trap - Jason McCann

Start

Procházela jsem se nočními ulicemi Toronta a tvář měla celou červenou a nateklou od breku. Nebyla to bolest, co mnou procházela ale vztek. Zlobila jsem se na celý svět a proklínala každou jednu věc, která se mi dostala do cesty v mém ubohém životě. Proklínala jsem samu sebe a svou naivitu, věřit někomu kdo tě okašle tím největším způsobem.

Jmenuje se Tristan a dnes mě vyhodil z domu již po 6 krát. Když jsem odcházela, uštědřil mi pár ran-do ramene a břicha. Víceméně jsem si zvykla. Ze začátku jsem si myslela, že Tristan je moje osudová láska, ale když začal pít, vše se proměnilo v noční můru. Ale přece jen mi poskytl domov a někdy i trochu lásky. Rodiče mi zemřeli, když jsem měla čtrnáct let a od té doby bydlím s ním. Teď mám osmnáct. Nikomu jsem nechyběla a místo toho, aby mě sociálka zavřela do decáku, zůstala jsem na ulici. V tomto ohledů Tristanovi děkuji, protože mě zachránil před zimou a chladem.

Na chvíli jsem zastavila a rozhlédla se kolem sebe. Na cestu mi svítily pouliční lampy a všude kolem mě bylo ticho. Naháněli mi to strach, ale moje zoufalství zvítězilo nad všemi pocity. Kde dnes večer prospím? Co vlastně bude dál s mým životem? Nemám peníze, nemám absolutně nic. 

Vydechla jsem vzduch a z mých úst vyšla pára. Venku byla zima a pomalu začínal podzim. Oh supr. Rukama jsem si objala tělo a sedla si na obrubník při cestě. Jednou začas přejelo auto a tehdy mě ofuk studený vítr. Zhluboka jsem dýchala az očí se mi sem tam skutálela horká slza. Objala jsem si nohy a hlavu si položila na kolena. Byla mi čím dál tím větší zima. Na sobě jsem měla jen tenkou mikinu a vytahané tepláky.

Proč nemohu být alespoň na chvíli šťastná? Na malou malinkatou chvilku. 

Z pohledu Jasona

Šel jsem po ne moc dobře osvětlené ulici a snažil se dodržovat předpisy. Poprvé za dlouhou dobu jsem se cítil špinavě a celkem hrozně. Možná to byly jen výčitky svědomí, možná že jen špatný den. 

Řízení mě většinou uklidní a vždy to mohu nabourat do stromu a skončit tenhle zkurvený život. 

V dálce jsem zahlédl postavu, jak sedí na kraji silnice. Absolutně jsem nehodlal zastavit a zeptat se, zda není třeba nějak pomoci. Prošel jsem kolem a zahlédl dívku, která vypadala celkem zoufale, jako já před několika lety, když jsem neměl žádný domov. Ještě před tím než jsem se postavil na vlastní nohy. Když jsem ještě nebyl tím, kým jsem dnes.

Prudce jsem šlápl na brzdu a auto hladce zastavilo. To se mi líbí, hladké zastavení. Toto auto je vyrobeno přesně pro mě, škoda, že je kradené. 

Hodil jsem se o sedadlo a frustrovaně si potáhl konečky vlasů. Sáhl jsem na kliku a otevřel dveře auta. Vystoupil jsem ven a podíval se na tu dívku, která mě vyplašeně pozorovala a šla se stavět. 

"Neboj se, neublížím ti" vím, že bych se měl usmát, abych ji ubezepčil, ale nedokážu se usmívat na lidi, které neznám.

Měla dlouhé hnědé vlasy a krásnou tvář, na níž byly malé poranění.

"Potřebuješ pomoc?" zvedl jsem obočí a přišel k ní pár kroků blíž. Stál jsem na cestě. Auta zde chodí jednou za hodinu, takže jsem neměl obavy, že mě něco srazí. Usmála se a zavrtěla hlavou. 

"Jen se nemám kam vrátit" její hlas se zlomil v polovině věty a její druhou část více méně pošeptala. Hm. Ten pocit odněkud znám. Ani nevím proč, ale přišlo mi jí líto. Možná proto, že jsem v ní viděl sebe před třemi lety.

"Víš" vzdychl jsem, protože jsem nevěděl zda pokračovat. "Mohl bych ti poskytnout práci a bydlení, ale moc dívek v tvém věku nechce dělat uklízečku" zakřenil jsem se, protože to je pravda. Všechny chtěli jen sex nebo lásku, ale žádná nechtěla uklízet můj velký dům.

Zvedla svůj pohled a zahleděla se mi do očí. V očích se jí blisko naději. Byla cekol roztomilá. Nevinně se na mě dívala a čekala, že něco řeknu.

"Jen pokud chceš" škubl jsem rameny.

"J-já, nemám kam jít, tak proč ne" zakoktala se. Byla překvapená, a popravdě i já. Nikdy jsem nikomu nic takového nenabídl. Bude si to muset odpracovat a je jedno jakým způsobem. 

"Tak pojď. Tedy pokud sis to nerozmyslela" Kývl jsem hlavou k mému autu a ona se zatím postavila. Měla na sobě tepláky a tenkou mikinu. Byla docela sexy, ale nic pro mě. Tím chci říct, že mám rád jiné typy dívek. 

Z pohledu Kristine:

Ani nevím proč jsem nastoupila do auta z úplně neznámým člověkem. Možná jsem se bála, že se mi už podobná možnost nenaskitne. Měl hezkou tvář a mohutné tělo. Doposud jsem nezachytila ​​jeho jméno. Rozhodla jsem se to napravit. 

"Jak se jmenuješ?" můj křehký hlas zaplnil celé auto. 

"Jason-Jasno McCann" řekl a nadále se věnoval řízení. 

"Jason. Pěkné jméno" zhodnotila jsem a podívala se ven oknem.

"Co tvé jméno?" podíval se mým směrem, ale jen na malou chvilku. 

"Kristine Morgan" vzdychla jsem, protože své jméno nenávidím. Připomíná mi kým ve skutečnosti jsem. Vůbec největší nulou.

Zastavili jsme před velkým domem. Zvenku vypadal sterilně a moderně. Všechno mi to připomnělo Tristana, protože jsem se ocitla v jeho domě podobnou náhodou. Ale Tristan byl již od začátku slizký magor, který požadoval sex od čtrnáctileté dívky. Tehdy mu bylo dvacet a mně čtrnáct, bylo to odporné. 

"Jdeš?" zeptal se Jason a vystoupil z auta. Přikývla jsem a vystoupila také. 

Vstoupili jsme do velké chodby a mna ovanula vůně cigaret. Když jsem se šla zout, zastavil mě a řekl, že je to zbytečné. Měl pravdu, když jsme přišli do obýváku, všude byl velký nepořádek. Pochybuji, že si tu vůbec někdy vyvětral nebo uklidil. 

"To zvládnu" optimisticky jsem se usmála i když jsem si tím nebyla vůbec jistá.

Takže tady je první část. Já ani nevím jak vám poděkovat za tolik vote a komentářů, které mě neskutečně potěšily. děkuji! Nikdy jsem nečekala, že by jich mohlo být napoprvé tolik. Tak doufám, že jsem vás nezklamala. Je to teprve první část, kde jsem všechno musela rozepsat, takže je to nuda. Ještě jednou moc děkuji, mám vás ráda! 

Emma