Trap - Jason McCann

6

Z pohledu Kirsten:

Venku bylo poměrně chladno. Slunce už dávno zapadlo a pofoukával studený vítr. V tichu jsem kráčela vedle Jasona, neznámo kam. Celou cestu byl zticha a já také. Prostě jsem nevěděla co říct a nechtěla jsem říci něco nevhodné, co by mohlo zhoršit jeho stav.

Byla jsem zmatená a nanejvýš vykolejení z celé této situace.

"Jasone?" začala jsem nejistě a podívala jsem se mu do tváře i když jsem viděla jen polovičku díky pouličnímu osvětlení.

"Hm?" podíval se na mě zamyšleně a v jeho očích byl stále ten zoufalý pohled.

"Kdybys mi řekl, co se děje, možná by se ti ulevilo" upřímně jsem se na něj podívala a naše ruce se nepatrně dotkly. Celým mým tělem prošla elektřina. Těžko jsem polkla a uhla pohledem hned poté jako ten svůj přesměroval na mě.

"Myslím, že to mi nepomůže" snažila jsem se z jeho hlasu vycítit jakoukoliv emoci, ale žádná tam nebyla.

"Alespoň mi řekneš, zda tato procházka mě nějaký cíl?" věnovala jsem mu krátký pohled vyvedená z míry odpovědí, což mi dal před chvílí.

"Má" řekl jednoduše.

Pochopila jsem, až když jsme zastavili před branou hřbitova. Nenápadně jsem vzhlédla do Jasonova obličeje a spatřila smutek. Bodlo mě u srdce. Ničemu jsem nerozuměla a tak jsem pokračovala za ním. Procházeli jsme mezi hroby dokud se při jednom Jason nezastavil. Postavila jsem se vedle něj a zadívala se na docela velký hrob.

Slabé světla, což osvětlovalo stezky hřbitovu mi dopomohly k pročtení jmen na náhrobku.

† Georg McCann

† Vivien McCann

† Jazmyn McCann

Vyvalila jsem oči a nepřítomně dívala před sebe. Tak nějak mi přišlo, že to musí být jeho rodina. Tolik mrtvých. Podobně jako u mě.

"Co se jim stalo?" opatrně jsem se zeptala, zatímco se mi z oka skutálela horká slza, která o malou chvíli přistála na mé ruce.

"Zemřeli mou vinou" to co řekl mi vyrazilo dech. Zůstala jsem stát na místě jako přikovaná i když bych možná měla utíkat pryč. Neznám ho, nevím co je zač. Místo toho jsem tam stála a čekala na nějaké vysvětlení.

"Byla to nehoda" otočil hlavou do boku a a silně stiskl oči, jak by se snažil zahnat nějakou špatnou vzpomínku.

Stáli jsme tam ještě hodnou chvíli, beze slov a pak jsme pokračovali v cestě. Nakonec jsme zastavili u značně menšího hrobu.

† Ella Nelson

Přečetla jsem jméno na náhrobku.

"Tady je zakopané mé srdce" ihned jsem pochopila, co tím chtěl říct.  "Pokud jsem vůbec někdy nějaké měl .." zamumlal si pod nos. V jeho tváři se odrážel smutek, zoufalství a mně to rvalo srdce. Dobře jsem znala co je to nemít nikoho.

Z pohledu Jasona:

Nevím proč jsem ji sem vzal. Možná jsem se potřeboval někomu otevřít a ona byla momentálně jediný člověk v mém životě. Jediný člověk v mém životě po dlouhé době. Nějakým způsobem jsem jí věřil. I když je to holka od Tristana, je obdivuhodně krásná a chytrá. Nechci nic říkat, ale vymletá Tristanova hlava je i pro mě velkou záhadou.

*

V noci jsem nemohl usnout. Stále jsem měl před očima ty hrozné věci z mé minulosti. Postavil jsem se a jen v pyžamových kraťasech přešel do kuchyně. Otevřel jsem ledničku a z ní vybral láhev whiskey. Sedl jsem si na barovou židli a upil si z láhve. Mé nitro naplnilo příjemné teplo nahořklé tekutiny a já jsem v tu chvíli potřeboval více.

A tak jsem si hrdlo láhve přiložil k rtům a pil do té doby, než jsem neměl dost.

Skoro jsem padl ze židle, když do kuchyně vstoupila Kirsten v bílém triku, které jí sahalo do půl stehen. Přikryla si oči a zírala na mě jako na zjev. Možná jsem neni jediný kdo se lekl. Ušklíbl jsem se a prohlížel si její dlouhé nohy. Trošku se točila, toršku dost a mně to přišlo poněkud vtipné.

Pozvedla obočí a běhala pohledem mezi mnou a lahví kterou jsem stále svíral v ruce.

"Můžu se napít?" tak tohle jsem nečekal.

Takže další část. Byla bych hrozně zvědavá na vaše názory:)