Robin Hood

Začátek

Lucy utíkala lesem, seč jí síly stačily. Honil ji tucet vojáků se psy. Proč? Opět s matkou nezaplatily daně. Neměly na ně a Lucy věděla, že pokud ji chytnou, bude to její konec.Jídlo a minimum peněz, ze kterých ty dluhy splácely, jim nosil Robin. Stejně jako všem chudákům ve vesnicích kolem Nottinghamu. Byla na něm a jeho dobrých skutcích doslova závislá, protože bez něj by nepřežila ani den. Utíkala lesem již delší dobu a nohy jí v tu nejmíň vhodnou dobu vypověděly službu. Zakopla o kořen vysokého stromu a svalila se na zem. V tu chvíli ji někdo zakryl ústa rukou aby nemohla křičet. Se smrtí v očích se podívala na muže, jež jí pořád držel hlavu. Bála se, že je to jeden z vojáků. Nebyl. Byl to muž s těma nejmodřejšíma očima, které kdy viděla. I když ležel, byl mnohem vyšší než ona, měl krátké hnědé vlasy, které se mu za ušima mírně kroutily. Delší vousy ho dělali ještě mužnějšího, než byl. Byl opravdu pohledný. A Lucy stále nevěděla kdo to byl. Pomalu dal ruku z jejich úst, když les zase utichl:"Dobrý, už je klid". Lucy se rychle zvedla a oklepala si špinavou sukni. „Kdo si sakra myslíš že jsi?!". Neměla ráda, když se s ní zacházelo jinak, než chtěla ona sama. Robin se zasmál a prohrábl si vousy:" Pravděpodobně ten, kdo ti zachránil zrovna život. Jak se jmenuješ, děvenko?" Měla chuť mu vrazit facku přes tu jeho nevymáhanou hubu:"Neříkej mi děvenko! Nejsem žádná husička!"Dívka, jež Robin neznal jménem, se mu moc líbila. Nejen vzhledem, ale i chováním a vyjadřováním:,,Ne, to opravdu nejsi. Většinou tyhle husičky, o kterých mluvíš, přivádím do rozpaků a ony se přede mnou jenom hihňají a na pořádnou větu se nevzmůžou. Ale dobrá.." vyskočil a šaškovsky se uklonil:"Jsem Robin Hood."Lucy vykulila oči. Tohle byl ten ochránce chudých? Vždyť vůbec nevypadal tak, jak ho všichni popisovali. Byl jiný.. Hezký. Zčervenala a dala k tělu zpět ruku, kterou ho chtěla uhodit:" Jmenuji se .. Jsem Lucy. Jsem dcerou kováře Jona, který je... „„Mrtvý." dokončil Lucyinu větu:" Bohužel jsem u toho byl. Moc mě to mrzí, byl to hodný člověk. „ na chvíli zmlknul:,,Proč jsi utíkala před těmi vojáky?"„Neměly jsme s matkou na zaplacení daní. Poté co otec zemřel u nás doma nikdo nepracoval. Pracuji na hradě jako služebná, ale spíš jsou to dobrovolnické práce, než pořádná práce. Šerif mi za to nedává téměř nic."„Dobrá tedy."kývl hlavou „Pomáháme chudým a pomůžeme i tobě. Postarám se o tvou matku, pošlu ji za mými příbuznými do Londýna. Pojď." Vzal ji za ruku a rozeběhli se do Locksley. To, co tam viděli vyrazilo dech oběma. Již z dálky viděli doutnající dům. „Matko!" vykřikla Lucy a rozeběhla se k domu. Nemusela ji hledat dlouho. Ležela před domem s dýkou v srdci. Tu dýku by poznala kdekoliv. Patřila Gisbornovi. „Mami!" se slzami v očích ji vzala do náruče. Třásla s ní, křičela na ni, ale ona neodpovídala. Byla mrtvá. „Lucy.." Robin ji položil ruku na rameno. „Nech mě!" zařvala na něj a setřásla jeho ruku „Má matka je mrtvá! Rozumíš tomu? Můj nejbližší člověk je mrtvý. A já tu nemohla být abych jí zachránila."„Lucy uklidni se." s těmito slovy ji Robin zvedl „Vojáci tě tu nemohou najít. Nesmí tě tu najít. Vezmu ji a v lese ji uspořádáme pohřeb. Nesmíte tu zůstat." Zakývala hlavou na souhlas."Kam ale půjdu? Už nemám kam jít."„To vyřešíme potom" pohladil ji po vlasech:"Pojď". V lese uspořádali pohřeb. Lucy byla naprosto ztracená, zničená a prázdná. Neměla kam jít, neměla s kým jít a ve skutečnosti už neměla vůbec nikoho. Po pohřbu se všichni odebrali do tábora. Až na ní. Šla se projít a nakonec skončila u nádherného rybníka, jež se rozprostíral snad po půlce Sherwoodu. Dlouho hleděla na poklidnou hladinu, že si ani nevšimla pohybu za ní. „Jsi v pořádku?" zeptal se tiše Robin. Lucy jen kývla hlavou. ¨"Mluvil jsem se svou bandou a shodli jsme se na tom, že zůstaneš s námi."Nevěřícně se na něj podívala"Nemohu tu s vámi zůstat. Neumím bojovat." Robin se pousmál" Naučím tě střílet z luku. To ti prozatím bude muset stačit. Nemáš kam jít a já tě nenechám odejít vstříc Gisbornovi a jeho mužům."