Část bez názvu 3

38 1 3
                                    

"Kde jsi ho nechala? Zlomila mu srdce a utekla?" přišel se smíchem Much, Robinův nejlepší přítel a pravá ruka. Lucy se pousmála. A pak jí došlo, co Robinovi musí říct. Věděla to již od prvního dne, co jí zachránil život a ona poprvé pohlédla do jeho krásně pomněnkově modrých očí. Než za ním stihla doběhnout, přiběhl další člen jejich skupiny, Allan, a celou cestu křičel. Šerif z Nottinghamu opět raboval okolní vesnice a lidé trpěli. Šerifovou nejoblíbenější trýznitelskou aktivitou byl fyzické ubližování vesničanům. Lámání prstů, rukou, řezání jazyků.. A to vše jenom kvůli tomu, že neplatili daně. Nemohli. Neměli z čeho.


Robin a jeho šestičlenná skupina se schovávala za hromadou balvanu opodál té odporné vřavy. Zadal každému úkol. Každému kromě Lucy. "A co bude se mnou?" zeptala se. Robin se po ní ani neotočil, stálé hleděl na vojáky, kteří ničili vše, co jim přišlo do cesty a odpověděl "Nic. Budeš stát a čekat tady. Ještě by se ti něco stalo". Robin se podíval na její šokovaný výraz "A nebo ještě lépe. Vrátíš se do tábora."

Nesnášela, když se s ní zacházela takto a když se bral velký ohled a zřetel na to, že byla žena. A ještě ke všemu velmi křehká. Počkala až bude Robin zaměstnaný a rozeběhla se k muži, jenž byl celý v černém, seděl na koni a na obličeji měl ten jeho typický pokřivený úsměv. Gisborne. Lucy ho nenáviděla. Každým okamžikem více a více. Zabije ho. Musí. Pomstí její matku.

Doběhla k němu a srazila ho z koně. "Tak tady jsi, ty malá běhno." řekl, když se zvedal ze země. Opět měl na tváři ten výraz, který Lucy vytáčel k nepříčetnosti "Už jsem si říkal, co se s tebou stalo. Protože kdybych zabil tebe, takovou hezkou tvářičku, pamatoval bych si to." Švihla mečem, který sotva unesla. Ale popoháněl je vztek a nenávist, kterou k němu cítila. "Dnes zemřeš" zasupěla a zarazila mu meč do stehna, když se nesoustředil. Gisborne zařval a padl na zem.

V momentě, kdy mu chtěla zapíchnout meč do srdce, ji někdo stáhl do zadu. "Co jsem ti sakra řekl?! Aby jsi se vrátila do tábora". Byl to Robin. Také on byl vytočený k nepříčetnosti. Nenáviděl, když někdo neposlouchal jeho rozkazy. Věděl, že Lucy si většinou dělá co chce, ale i přesto ho to rozčilovalo. Vzal ji a přivázal ke stromu "Zůstaneš tady, dokud tu neskončíme".

Uběhla zhruba hodina boje, kdy Robin a jeho banda pomohla vesničanům a vojáky s Gisbornem zahnala zpět na hrad. Vrátil se k Lucy, odvázal ji a celou cestu do tábora s ní nepromluvil. Všichni byli unavení, ale šťastní. Měli dobrý pocit z toho, že opět někomu pomohli.Tentýž večer se potkali na skále, dívali se na sebe. Pořád se na sebe zlobili. Oba byli tvrdohlaví a velmi hrdí, ale zároveň si navzájem už možná trochu odpustili. Jen to nechtěli přiznat. Nakonec Lucy promluvila jako první "Miluji tě". ...............

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Feb 19, 2017 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Robin HoodKde žijí příběhy. Začni objevovat