Vánoční Přání

Nečekaný zážitek

    Po těžkém rozhodování si Emma nakonec koupila kardigen a košili a Monča pouze pár šperků. Takto obešli ještě několik obchodu a nakonec si znovu koupili pití a šli si sednou na pohovku vprostřed centra. Když tam tak seděli tak si hlavně povídali o škole a učení. Jenže v tom Emma někoho zahlédla. Nějákého chlapce co vypadal tak na její věk akorát měl o hodně víc svalů. Vlasy měl blond a dlouhé tak akorát že mu neposlušné prameny vlasu padali do očí. Do očí které Emmu nejvíce upoutali, modré jasně modré jako nebe v kterých viděla nevinnost a upřímnost kterou už dlouho necítila skoro u nikoho. Nedokázala vnímat okolí jen jeho, až do ní musela Monča bouchnout takovou silou že by ji to pomáli shodilo i z pohovky ale Emma zůstala sedět jako socha, teprve když zašel za roh Emma začala vnímat. Vnímala ale minimalně protože stále přemýšlela odkud ho zná, naštěstí její úžasná kamarádka věděla kdo ji tak zajímá dokonce ho i znala sice ne osobně ale věděla o koho jde, byl to jejich spolužák z ročníku Dan. Takový typ člověka kterého si Emma nevšímala a nevěděla že vůbec existuje. Po dlouhém rozhovoru o Danových krásných očích se rozhodli dívky že půjdou domů. Celou cestu domu Emma přemýšlela jen nad ním a jak si ho mohla nevšímat celou tu dobu. I po příchodu domu nemohla z hlavy dostat ty oči, ty vlasy, ty rty, všechno. I když se chtěla učit nemohla se soustředit a tak jen koukala do zdi. Donutila se aspoň napsat si úkoly ale na nic víc neměla síly. Tak se tedy umyla a šla spát, ale ani usínání nebylo lehké pořád viděla jeho oči. Zázrakem se jí podařilo usnout ale jen na pár hodin. Dalšíden opět vypnula ten otravný budík a poslepu došla do koupelny kde si opláchlaobličej studenou vodou a uvědomila si že je pátek. Nejlepší den v týdnuprotože v pátek většinou nebyli úkoly ani testy a celý den byl věčinou vícšťastný než zbytek týdne. První hodinubyl dějepis Emmin oblíbený předmět ale ten den se na nej nemohla vůbecsoustředit stále přemýšlela kde by asi mohla Dana potkat. Když zazvonilo nakonec hodiny Emma první opustila učebnu a nedávala pozor kam jde a o se jivymstilo. Před ní se rozletěli dveře v plné sile a praštili jí do hlavy.Následovala jen tma, tma a tma. Najednou uviděla obrysy postav ale nevěděla kdoto je. Až když se ji začal zaostřovat zrak uviděla učitelku a dva spolužáky zetřídy a ještě jednu osobu. Osobu nad kterou celou hodinu přemýšlela kde ji můžepotkat Dana.AleDan si našel ji ikdyž bolestivým způsobem. Dan se nad ní skláněl a omlouval sejí ale ona ho nevnímala byla zaneprázdněná jeho očima v kterých vidělaneskutečnou upřímnost a nevinnost a ještě něco strach, v tu chvíli siuvědomila že by měla odpovědět na otázku. Emma viděla jak se paní učitelceulevilo když odpověděla že jí nic není ,Danovi se však ulevilo asi ještě víc najednou měl Dan šťastný úsměv který bylpřekrásný. Učitelka odešla s spolužáci taky a tak zůstali jen Emma a Dan. Dan se začal omlouvat že nečekal že byněkdo u dveří šel a že ho to hrozně mrzí, pomohl jí posbírat sešity adoprovodil ji do třídy. Emmu překvapilo že ji zná a nemusela mu říkat jak sejmenuje a to jak byl hodný a milí. U třídy se jí ještě několikrát omluvil asnažil se ještě něco říct ale neudělal to což bylo Emmě velmi líto ale nemohlas tím nic udělat protože potom odešel. Emma následující hodinu dávala ještěmenší pozor a všichni to připisovali jejímu úrazu ale jen ona věděla že je tokvůli tomu kdo jí ten uraz způsobil.