To Jako Vážně??- ZRUŠENO

Nástupiště 9¾

"Hej!"
"Sakra dávejte pozor!"
"Tohle je nástupiště, ne běžecká dráha!"
Trojice děvčat však nevnímala ani jednu z těchto nadávek. Potřebovali se během pěti minut dostat mezi nástupiště 9 a 10. S velkými vozíky si tlačily cestu hlava nehlava. Teprve až byli bezpečně za přepážkou - a ujistily se, že vlak stihly - začli popadat dech.
To už se k nim blížila vysoká rudovláska a ve smaragdových očích jí jiskřilo.
"P..Pro..Promiň Li..ly..." omlouvala se rusovláska s vlasy, které momentálně měla úplně všude, jen ne v tom slušivém drdolu, který pracně designovala více než hodinu.
"My jsme.... My jsme se..." spustila černovlasá dívka opřená o zeď, snažíc se dát dohromady souvislou větu. Po pár ne příliš povedených pokusech to nakonec vzdala a snažila se pravidelně oddechovat v naději, že tu větu dopoví někdo jiný. Dlouhé, rovné vlasy si v pravidelných intervalech dávala za ucho, protože ten lehký "maraton" neprospěl ani jejím vlasům.
Jediný kdo jakš takš zvládl bez problému dýchat byla dívka s tmavě hnědými, kudrnatými vlasy, která se držela za levý bok, ve kterém jí píchalo. Už chtěla otevřít pusu a přispět nějakou obhajobou, ale do toho radši už zasáhla rudovláska, v obavě že by se při dalším pokusu mluvit mohla jedna z nich shroutit do bezvědomí.
"To je v pořádku holky. Už to neřešte a pojďe nebo už nezbyde žádné volné kupé." řekla pobaveně Lily a pomohla svým kamarádkám do vlaku. Doufala, že aspoň poslední rok by její kamarádky mohly přijít včas, ale i přes tu všechnu víru to dopadlo úplně stejně jako i ty roky předešlé.

Jen co dívky našly volné kupé a v klidu vydechly konečně se mohly přivítat jak se sluší a patří.

"Ani nevíte jak jste mi chyběly holky." zamumlala Amy s rusovlasými vlasy již staženými v upraveném culíku.

"Tak co, jaké byly prázdniny holky?" mrkla na své kamarádky černovláska.

"Jamie, co tvůj kluk huh?" otočila se ke své kudrnaté kamarádce s šibalským úsměvem a lehce pozdvyhnutým obočím.

"Coby. Rozešel se se mnou. Prý jsem pro něj nebyla dostatečná výzva nebo co." ušklíbla se Jamie, stále poznamenaná tou událostí.

"Jen doufám, že nebudeš naštvaná celý ročník. Protože jak tě známe, ty se jen tak neuklidníš." rýpla si rudovláska.

Jamie ji jen sežehla pohledem, ale nakonec se rozesmála, protože tento pravdivý fakt by stejnak nevyvrátila.

"Hele kašli na něj. Byl to idiot, když pustil k vodě takovou kočku." mrkla na ni laškovně černovlasá dívka.

"A ty by jsi mě k vodě nepustila Sio?" přistoupila na její hru Jamie.

"Přísahám na to,jakože se Sierra McCurriová jmenuju, že jestli s tebou budu chodit, nikdy se s tebou nerozejdu a vezmu si tě v nejbližší příležitosti. Budu tě bezmezně milovat až do konce života." prohlásila Sierra s vypjatou hrudí a rukou zdviženiu jako skaut.

"Přijímám McCurriová. Víš, že mibto docela i lichotí?" ozval se za dívkami mužský hlas s pobavením ve tváři.

Mezi dveřmi kupé stála celá parta Pobertů v čele se Siriusem Blackem a Jamesem Potterem.

"To nebylo mířeno na tebe Blacku." řekla bez jakéhokoli zájmu černovkáska a obrátila se zpět ke svým kamarádkám.

Trochu zaskočený chlapec se stejně černými vlasy a bouřkově šedýma očima se ale nevzdal.

"Ale notak McCurriová, přiznej si to. Když vypustíš takováto slova chvály a lásky musoš myslet na mě. Jinak by to ani nešlo." mrkl na Sierru mladý Black.

"Uhmm... ani ne." odpověděla co nejvíce stroze černovláska, vslata, zatlačila stále ohromené chlapce na chodbyčku a zavřela dveře kupé.

"Tohle jim snad zabrání chodit tady znovu." zamumlala Sierra při zamykání dveří kupé.

Všechny dívky na ni ohromeně zíraly. Kde se vzala ta její vyrovnanost? Pokaždé se začla hádat jako smyslů zbavená, div jim jednu neuvalila. Ale teď? Poklidně a s nezájmem vyhodila Poberty z kupé, aniž by se přestala ovládat.

Slova se jako první chopila Amy.
"Ehmm... Sierro, jsi v pohodě?"

"Jo, proč by ne?" zeptala se nechápavě černovláska.

"No... jen že si to zvládla tak klidně." zeptala se s obavamy v hlase Jamie.

"Jo ty myslíš tamto? Ále, přes prázdniny jsem si půjčila od mamky nějakou knihu o vzládání vzeku. Tak jsem dala na jednu z jejich rad. Rozhodla jsem ty ubožáky ignorovat a vždy je odbýt co nejvíce stroze, aby se ti "nedostali pod kůži." Tak to psali v té knížce. Někdy ti ji půjčím Jamie, jo?" podala vysvětlení černovláska. Ale její kamarádky stále jen nevěřícně zíraly.

"Přestaňte zírat a pojďte si aspoň zahrát karty. Za chvíli jsme v Bradavicích." řekla netrpělivě Sierra. Dívky zmíňka o Bradavicích probrala z pomyslného transu a přidaly se k dívce, jenž vykládala na stolek karty.

Sierra měla pravdu. Za chvilku opravdu vlak zastavil a ony si začly chystat kufry.

"Holky myslíte, že by jste mi mohly ten kufr vzít? Musím ještě projít vlak s Potterem." při jménu onoho pohledného chlapce se jí obličej změnil do nepěkné grimasy a při pomyslení že to pako uvidí se zatřásla nechutí.

"Jasně primusko. Užij si to." zasalutovala jí ledabyle Jamie táhnoucí jak svůj, tak i její kufr ven z vlaku.

Jakmile dívky nasedly do kočárů, z hlavy se jim vykouřily všechny problémy a hlavu měly pro tu vynikající večeři, která je čekala po rozřazení prváků.

Při pohledu, který se jim naskytl na jejich milovaný hrad přeplňený kouzly od sklepa až po střechu, všechny se zasněně usmály.

Začíná nový rok plný zábavy a dobrodružství na Škole Čar a Kouzel v Bradavicích!

Ahojte všichni:)
Doufám, že se vám tato FF líbila. Pokud by jste měli nějaké připomínky, napište je do komentářů, budu jen ráda;)
Nevím jak často budu kapitoly přidávat, protože toho bude moc ve škole + nějaké ty kroužky ://
Zkusím novou kapitolku přidat co nejdřív!!:33
-Claire <3