It's Complicated

Meet me from your side

Ráno ji vzbudí otravny, teplý a příliš světlý paprsek sluníčka přímo na její tváři. Nesouhlasně zamručí a snaží se zvednout z nepohodlného gauče. Ještě se jí všechno kolem točí jako kdyby byla na velmi rychlém kolotoči. Je si stoprocentně jistá tím, že vypadá jako mumie, která právě vylézá ze své hrobky. Položí si ukazováčky ke spánkům a zavře oči. Užívá si to ticho, ale ne na dlouho. V obýváku se objeví Ashley. Její jednovaječné dvojče, které nemá špetku soucitu. Hodí po ní polštář když prochází do kuchyně. "Vstávej ožralo" Řekla hlasiteji než by měla protože ví, že má kocovinu.

"Tiše... Prosím." Zaboří hlavu do polštáře, který po ní hodila.

" Udělám ti snídani a ty mi pěkně povíš, co se tady včera dělo, když jsi usla oblečená na gauči.Tedy, téměř oblečená. Sama bys domů nedošla. Hmm?" Poukáže na punčochy,které leží pod jejíma nohama. Je jako nějaký zasraný detektiv a to na ní nesnáší. Neutají před ní nic. Prostě nic. A navíc...Punčochy? Copak s ním měla sex? V bezvědomí? Vystraší jí to, ale nejdřív by se měla dát do pořádku a až potom v hlavě přebírat detaily. Musí se přemlouvat k tomu, aby vstala, ale když ucítí vůni smažených vajíček a čerstvého pomerančového džusu, tak ji dovede do kuchyně její nos. Rozhodne se nejdřív se nasnídat a až potom ji vylíčit všechno, na co si její ožralý mozek dovede vzpomenout.

" Takže ten Liam..."

"Brian" Opraví ji s pobavením teď už úplně střízlivá Samanta.

" To je přece úplně jedno. Stejně ho už nikdy neuvidíš." Pokrčí lhostejně rameny a odkráčí ladně na chodbu pro kabelku. Jakoby ji dávala najevo, že ona je ta hezčí, bez kocoviny a úplně čerstvá a připravená do nového dne.

"Děkuju. Umíš dokonale zvednout náladu."

"Prosím tě. Snad sis nemyslela, že nějaký chlápek v obleku, který možná vypadal formálně, ale mohl to být klidně popelář.. Snad sis nemyslela, že to bude láska tvého života.Jenom si užil a shání další kořist. "

"Nejsi vůbec snílek. Ty realistická mrcho." Pousměje se ve dveřích s hrníčkem teplého čaje a doufá, že nemá pravdu. Pošle ji vzdušný polibek a odejde do práce.

Bylo by skvělé kdyby měla taky práci. Chodili na stejnou školu, obě dvě je už od malička zajímal svět a chtěli cestovat, všechno vidět a jako vhodný obor se zdál být cestovní ruch. Nekdo měl to štěstí a dostal se na požadovanou pozici když se ucházel o práci a někdo ne. Ten někdo, kdo to štěstí neměl, byla samozřejmě Samantha. Trpěla prokletím druhého dvojčete. Ano. Takhle to nazývala. Prokletí druhého dvojčete. Byla mladší přesně o třináct vteřin a byla přesvědčena, že za její prokletí může přesně tohle číslo. Ashley byla pokaždé ve všem první. Měla lepší známky, hustější a víc blond vlasy, větší a pevnější zadek, lepší vyjadřování a projev. Ta věděla, jak se prosadit, to teda jo. Dokonce i muži o ní měli větší zájem. Říkalo se, že noc s divokou Ashley je prostě a jednoduše k nezaplacení, což bylo pro Samantu tabu. Znala přece Ashley. Byla slušná, nepila, nedávala příliš své emoce najevo, nepouštěla si lidi k tělu a měla svůj názor na všechno. Nikdy by jí nenapadlo, že by mohla být v posteli divoká. V tomhle ohledu svoji sestru neznala. Nikdy se nesvěřovala se svými zážitky ohledně mužů a jen ojediněle v jeji blízkosti viděla někoho déle než týden. Nikdy se nezamilovat. To bylo její pravidlo. Nerozuměla tomu. Na lásce přece není nic špatného. Není to zákeřná věc, která se tě snaží za každou cenu stáhnout na dno oceánu. Byly sice téměř od nerozeznání, ale pouze na zevnějšek. Uvniř jsou rozdílné.

Odpoledne se měli sejít v jejich oblíbené kavárně. Byla to malá a pro kolemjdoucí celkem nevýrazná kavárna. Ale pro ně byla neobyčejná. Nesla název Sky Caffé. Na stropě byly světélkující hvězdy a na zdech tapety se sluneční soustavou. Šlo taky o to, jakou kávu tam připravovali a byla vážně nejlepší v celé galaxii. Rodinné prostředí, obyčejní lidé kteří si přišli nezávisle jen tak poklábosit, možná promlouvat svého šéfa nebo na první rande. Samanta tam s Ashley chodila už od té doby, co se přistěhovali do Los Angeles. Většinu času viděli ty samé tváře, i když to bylo velké město.Paní Jonesová se žlutou bundou, kruhovými náušnicemi, červenými vlasy a s cigaretou mezi rty, která se zdála být nekonečná, protože vždycky, když se na ní otočili, měla ji v půlce. Nebo chlápek bojující za práva homosexuálů, který měl na sobě většinou džínovou vestu a na ní minimálně desítky odznáčků, přičemž ani na jednom z nich nesměla chybět duha. Potom tady byla slečna věčně krátká sukně. O ní se nedalo říct nic jiného než.. No, že to byla slečna věčně krátká sukně. A u pultu vysoký muž, černý perfektně padnoucí oblek, široké ramena a pevný zadek. Ten tady byl nový. Musel být, protože ho tady nikdy v životě neviděla. Ale jakmile promluvil a vyslovil svojí objednávku, Samanta měla jasno. Prudce se otočila na Ashley, která si četla ve svém telefonu internetové zprávy a zahýbala s jejím stehnem.

"Co se děje?" Pozvedla k ní obočí, ale pořád se nenarovnala.

" Podívej..." Ukazovala urputně k pultu a připadala si nejmíň o deset let mladší.

" Chlap. V obleku. Pije svoje latté. A co má být? " Zarazilo ji, že jí nepřišel mimořádně krásný a že ho okomentovala tak rychle a ještě k tomu s absolutním nezájmem.

"To je on!" Sykla po ní jako jedovatý had.

"Aha?"

"To je Brian." Dodala důrazněji a protočila nad ní očima. Ano, vážně Ashley. Jsi blonďatější..

" Br-?..Aaa.. Tvůj večerní románek, který vlastně nebyl tak úplně románek. To je on? " Narovnala se a změřila si ho svým detekujícím pohledem.

" Možná bych ho měla jít pozdravit."

"Ne." Zastavila ji ruka před obličejem." Půjdu já. "

"Ty? Z jakého důvodu tam půjdeš ty?"

" Trochu si z něj vystřelím.Dlužím ti to. Vždyť tě nechal uprostřed našeho gauče. Užil si a odešel." Zamračí se a vstává od stolu, aby přešla k Brianovi. Opře se loktem o pult a sebevědomě se na něj usměje.

Je mu už na první pohled jasné, kdo se k němu řítí. Nezapomněl na ní. Jak by mohl na někoho jako je Samantha zapomenout? Tolik nevinnosti v jedné tváři. Tak nezkažená a přirozeně krásná. Tedy až do té doby, co se tak zřídila. Nikdy neviděl v jednom člověku tolik věcí najednou. Byl z toho nervózní. Jak se mu může jedna žena dostat pod kůži po pouhé noci. Noci bez sexu a fyzického kontaktu. Tohle se Brianovi Kinneymu přece nestává.

" Ani mě nepozdravíš?" Začala rozhovor po pár minutách ticha. Byla nezvykle sebevědomá a to v sobě neměla ani kapku alkoholu. Alespoň doufal, že neměla. Bylo přece odpoledne. Přesněji si nevzpomínal. Na času mu skoro vůbec nezáleželo.

" To bych zřejmě měl. Po tom-"

"Po tom včerejšku? To jsi chtěl říct? " Vyrukovala na něj s ostřejším tónem. Sice se rozhodla to pouze hrát, ale teď pocítila vůči němu nenávist za to, co její sestře provedl.

" Chceš mi snad udělat scénu? " Posměšně se zasmál a otočil se zpátky k pultu. Neuvěřitelné. Po tom, co pro ní včera večer udělal. Byl krásný, zřejmě dostatečně vzdělaný na to, aby mohl nosit oblek a nějaká domýšlivá blondýna ho nebude zastrašovat.