Zaparkovala jsem na školním parkovišti, na jehož druhé straně už jsem viděla postávat Brittany s Theem, jejím přítelem a zároveň kapitánem lakrosového týmu.
Vzala jsem si mou kabelku a vylezla z auta. Vlastním džíp CJ-5 z roku 1980. Brittany nechápe jak s takovou „rachotinou" můžu jezdit, ale já na svého miláčka nedám dopustit. Krom toho jsem si na polovinu jeho ceny vydřela sama, tu druhou mi zaplatil strýc, jak slíbil.
Nenápadně jsem si stáhla své fialové šaty, které mi za jízdy vylezly vzhůru.
Britt už mi z dálky mávala, když jsem k ní došla, objaly jsme se. „Ahoj." Pozdravila jsem do toho ji i Thea.
Pohledy všech lidí venku se zaměřily za klasickým vrnivým zvukem motorky, která zastavila kousek od nás.
„Kdo je to!?" Ptala se Britt. Myslím, že já už to dopředu věděla a potvrdilo se mi to, když si Thomas sundal helmu, ale zůstal sedět na motorce a rozhlížel se.
„To je můj nový soused." Seznámila jsem ji se situací. „Počkat, vedle tebe se nastěhuje kluk, k tomu motorkář, a ty mi to ani neřekneš!? Hunterová!" Britt mě bodla svým temným pohledem, znala jsem ho až moc dobře.
„Už to víš." Nevinně jsem se zazubila. Odfrkla si a otočila se na své šílené podrážce s platformou. „Ale no tak." Zaúpěla jsem.
„Nechám vás si to vyřešit, musím si ještě dodělat úkol. Zatím." Líbnul Brittany na tvář a připojil se k dalším klukům z týmu, kteří procházeli kolem.
„Nedělej. Co by se asi tak změnilo, kdybych ti to řekla!?" Zachrčela a otočila se čelem ke mně. „Máš pravdu." Chytla mě kolem pasu. „Ale i tak jsem naštvaná." Dodala k tomu.
„Ale prosím tě."
Ve škole jsem si ze skříňky vyndala potřebné učebnice a společně jsme zapluly na hodinu biologie. Škola mi problém nedělá. Učit se sice musím, ale zvládám to, snažím se.
Můj nový soused byl na pár hodinách i můj nový spolužák.
O obědové přestávce jsme se s Britt sešly v jídelně u našeho obvyklého stolu vzadu u okna. Za chvilku se dostavil i Theo s pár dalšími kluky.
„Máme do týmu přibrat nějakého nováčka." Pověděl. „Vážně?"
„Jo. Nejspíš ten kluk, co jsme viděli ráno." Vložila jsem si do úst hranolku. „Nepůjdeme se podívat na trénink?" Podívala se na mě Britt. „Možná na chvilku, pak musím za Hankem."
„Dobře." Přikývla.
„Lydie!?" Mluvil na mě Brad. „Hm!?" Zamumlala jsem. Brad se snažil sbalit mě už od prváku, jenže já věděla, co je tenhle kluk zač, proto jsem mu to nedovolila. O víkendech na akcích střídá holky jako ponožky a každý se snaží dostat pod sukni, o nic víc mu nejde a já to moc dobře vím.
„Nechceš někam zajít?"
„Mm, vydrž chvilku..." dělala jsem, že přemýšlím a koukla se do jeho nadějných očí. „Ne." Mrkla jsem nakonec s úsměvem ve tváři. Někdo z druhé strany stolu málem vyprskl smíchy, Brad ho zpražil pohledem. „To by ti něco udělalo, kdyby si řekla jo!?"
„Jo..."
„A co!?" Nadzvedl levé obočí. Povzdechla jsem si. „Život je krátkej a já potřebuju každou vteřinu na užitečnější věci než na promrhání jí s tebou." Další uchechtnutí z druhé strany. „Přestaň!" Zavrčel na dotyčného Brad.
