„Kolikátá schůzka už to je?" Vyzvídala jsem od strýčka Hanka, když si uvazoval kravatu na večeři s jeho novou známostí Kathryn. Možná už se dalo říct starší, protože se s ní stýkal již několik měsíců. „Sedmá, myslím." Nemohla jsem se dívat na to, jak se s tou kravatou morduje. Zvedla jsem se z postele a šla mu ji uvázat sama.
„A kdy nás představíš!?" Věděla jsem o ní jen základní informace, kolik jí je, kde pracuje, že nemá žádné děti,...
Vidět jsem ji mohla jen na zlomek vteřiny, kdy nasedala k Hankovi do auta, takže jsem zaregistrovala jen dlouhé zrzavé vlasy.
„Až bude ten správný čas." Uhladila jsem mu košili, načež jsem ho poplácala po hrudi. „Fajn, tak zlom vaz."
„Díky. Žádní kluci až tu nebudu, jo!?" Podíval se na mě tím svým autoritativním pohledem, když si oblékal šedivé sako.
„Oni tu někdy nějací byli!?" Ušklíbl se na mě. „Nevím, co se za těmi dveřmi odehrává, zatímco nejsem doma."
„To víš, samé orgie."
„Bejvávalo." Zatvářila jsem se znechuceně. „To byl vtip." Zasmál se. Strýček je sice kus, ale tyhle věci jsem vědět nepotřebovala.
„Takže já jdu. Vrátím se co nejdřív, jo!?"
„Bav se." Políbila jsem ho na tvář a odkráčela do svého pokoje, kde jsem za sebou zabouchla dveře. „Co myslíte, bude konečně šťastný!?" Zeptala jsem se fotografie mých rodičů na stěně a svalila se na postel, ruce za hlavu.
Rodiče umřeli, když mi byly čtyři. Dostali smyk v prudké zatáčce, jejich auto se převrátilo na střechu. Táta na místě zemřel, máma o několik hodin později v nemocnici na rozsáhlé vnitřní krvácení.
V ten den se vraceli z firemního večírku, mě prý hlídal strýček Hank, se kterým jsem byla na policejní stanici, zrovna když mu to volali. Mám jen nějaké mlhavé vzpomínky, byla jsem moc malá.
Hank si mě vzal pod své křídla, od malička je pro mě jako druhým otcem. Miluju ho za všechno, co pro mě udělal. Za to, že mě nenechal v dětském domově, za to, že se zachoval jako opravdová rodina, bratr své sestry, který se ujal toho sirotka, co po nich zůstal...
Musela jsem usnout, protože jsem rozmrzele zamžikala, poté co jsem zaslechla skřípající brzdy neznámého auta. Líně jsem se z postele svezla na nohy a šla se podívat k oknu.
U sousedního domu parkoval stěhovací vůz, z něhož někdo vystupoval, což jsem viděla jen díky pouliční lampě.
Noví sousedé? Budík ukazoval jedenáct hodin večer, strýček se ještě nevrátil, protože kdyby jo, probudím se přikrytá.
Zanedlouho po autě se přiřítila motorka. Odvrátila jsem se od okna. Ten dům byl na prodej již několik let, takže jsem se nedivila, kdyby ho už někdo konečně koupil a obydlil...
