2. Kapitola

32 1 0
                                    

Za tatínkem se zavřely dveře.
Zůstala jsem koukat s otevřenou pusou. ,, tatí ! ,, zařvala jsem za ním. ,, ano holčičko ? ,, otevřel znova dveře.
,,O co jde ? ,, zeptala jsem se. ,, vyvolení budou chránit náš kraj, k tomu aby jsi přežila musíš být silná Patricie, ty to zvládneš ,, chytil mě do náruče. ,, zbal si ,,
Vzala jsem si moje malé rodiné album, kde byla ještě maminka. Dala si ho i s kosmetikou do tašky a přihodila si tam ještě nějaké oblečení a pár drobností.
Tašku si hodila přes rameno a vyšla jsem z pokoje.
Táta seděl u stolu a brečel. Viděla jsem ho brečet jenom jednou, a to když mi oznamoval že maminka je mrtvá. ..
,, tati jsem hotová ,, Podíval se na me ,, holčičko moje dávej na sebe pozor prosím ,, zvedl se a obejmul mě. ,, budu tatínku ,, slíbila jsem mu když mi tekly slzy z očí.
,,Zbohem zlatíčko ,, řekl před domem. ,, Já se vrátím tati ,, pohladila jsem ho po rameni ,, ale ty nevíš do čeho jdeš ,, řekl smutne
Ti muži už na mě čekali, vzali me do auta a odvezli. Míjeli jsme hřiště kde jsem si hrávala, obchodní centrum které jsem mela tolik ráda a před nim stáli moji kamarádi. Něco mi říkalo že se sem už nevrátím.

VyvolenáKde žijí příběhy. Začni objevovat