Youtube girl. -Český příběh.

8.

Příjdu domů s nechutí cokoliv dělat.
"Ahoj, jak bylo ve škole?" A vidím mamku zase u počítače, jak na něčem pracuje.
"Ahoj, celkem v pohodě, co máme k obědu?"
"Bramborovou kaši s masem." Odpoví.
Nandavám si jednu porci, zatímco se mě mamka zeptá: "Jsi nějaká smutná ne?"
Možná ano, asi jsem zklamaná ze všeho co se dnes stalo. Myslela jsem si, že mě Kate s Erikem budou chápat nebo to alespoň vezmou pozitivně. Zpletla jsem se.
"Já nevím,asi jenom unavená a hladová." Odpovím. Dám si jídlo ohřát.
"Tak se pořádně najez."
Do dvou minut se mi jídlo ohřeje. Vezmu si ho ke stolu k mé mamce a mezitím co obědvám si povídám s mamkou. Co je nového, co práce a tak.
Když dojím a vrátím se do pokoje, tak se podívám na youtube. Komentáře, ani palce nahórů mi nedělají radost jako obvykle. Místo toho, abych přemýšlela o tom, co bude další video, přemýšlím o tom, že skončím.
Možná mají pravdu. Prostě na to nemám. Bože co jsem si myslela? 
Celý večer strávím tím, že ležím v posteli, snažím se učit na angličtinu, z které píšeme, ale stále mi odbíhají myšlenky jinam.
Naštěstí mi angličtina nedělá takový problém.
Otevřou se dveře, ve kterých stojí brácha a mamkou. Brácha drží něco za zády a oba se usmívají.
"Děje se něco?"
"Vím, že máš narozeniny až za tři dny, ale všimli jsme si tvé špatné nálady a tak jsem se rozhodli..." Nedopoví mamka a ukáže hezky zabalený dárek, který drží brácha v ruce. Je v bílém obalu, který má na sobě barevný vzor kytiček a uvázanou růžovou mašli. Tvar obdélníka skoro čtverce.
Usmívám se s nechápavým výrazem, vstanu a vezmu si do ruky dárek, který mi dává. Vezmu si nůžky, které mám na stole a roztřihnu mašli. Tohle je přesně ten dárek, který je mi škoda rozbalit, protože je krásně zabalený. I přesto roztrhnu balící papír. Vidím krabici na který je obrázek zrcadlovky. Podívám se na bráchu, který se dívá na mamku.
"Foťák?" Skoro zajásám.
Canon 700D je napsáno na krabici.
"Když už jsi ta youtuberka." Prohlásí mamka.
"Ty víš co to je?" Zeptám se.
"Oliver mi dal hodinovou přednášku." Odpoví.
"Bylo to strašný." Dodá brácha. "Myslím si, že pořad neví o co jde, jenom si pamatuje ten název."
Zasměju se Oliverovo poznámce.
"Jste skvělý." Oba objemu. "Děkuju vám."
Je jedno co si o tom myslím moje spolužáci. Já mám rodinu, která mi věří a podporuje mě.
Zbytek dne jsem stávila s bráchou, který mě učil jak se zrcadlovkou zacházet, protože studuje na fotografické škole a ví jak to funguje, jak s tím zacházet a ví jací zrcadlovky jsou dobré.