Youtube girl. -Český příběh.

1.

Koukám na videa od mých oblíbených youtuberů a youtuberek. Sleduji komentáře diváků a říkám si: "Bože, jak moc bych tohle chtěla být já."
Dlouho o tom přemýšlím, ale mám hrozný strach. Co když se lidem nebudu líbit a budu probíraná po celém internetu? Co když se to dozví celá škola a budu se každý den potkávat s posměšky? Velká část začínajicích youtuberů se bojíme toho stejného. Co si o nás budou myslet ostatní.
Mám někdy chvilky, kdy se do toho pustím naplno a natočím video na můj telefon s dostatečně kvalitním foťákem, sestříhám ho, zapnu youtube a nakonec mě chytí zase ten strach. Co si o mně budou myslet ostatní. Ten strach, který mě ovládá, anižbych chtěla.
Je lehké říct: "Na nich nezáleží, neřeš co si o tobě myslí." Mně na nich záleží. Samotné mě to štve, ale přecejenom lidi jsou velká část mého života, velká část každého života. Nevím, jestli je to dobré nebo špatné, ale nehodlám ze sebe dělat holku, který je názor ostatních ukradený, protože to tak bohužel není.
Koukám se na videa, která jsou nově přidáná od mých oblíbených youtuberů. Zarazí mě náhledová fotka videa jedné zahraniční youtuberky, na které má rudé oči a na tvářích ji stékají slzy. Název v překladu zní: "Žijte každý den jako by měl být váš poslední." Známé a také pravdivé příslový...
Hned si video pustím. Video má patnáct minut, což je od Jessici neobviklé. Začátek videa mluví o tom jak je důležité, aby jsme dělali co to chceme jako by mluvila ke mně. Samozdřejmě, že ne. Mluví jako každý, který natáčí motivační video,které jsem viděla tisíce. Tak proč ta náhledová fotografie? Nakonci začne mít skleněné oči a já s ní, aniž bych veděla co se děje. Mám jí ráda a sleduju ji od jejich začátků. Dozvím se, že má rakovinu plic. Neví jak dlouho tu na světě bude a jak moc je vděčná co dokázala na Youtube. Dále bude pokračovat, dokud ji to bude naplňovat a dokud bude dýchat.

Video mě rozbrečí. Jsem hrozně citlivý člověk a tohle mě dostalo. Je to tak nespravedlivé, když někdo takhle navíc mladý člověk onemocní. Tak nespravedlivé.
Můj zbylí večer strávím koukáním na její starý videa, kde šťastná a plná života. To se o jejím posledním videu říct nedá. Je to hrozně krásná slečna, která milá, vtipná a svá, což na ni obdivuji.

Ráno..8:38..

Probudím se a věcí, nad kterou přemýšlím je Jessica. Každý den prožijte, jako by byl váš poslední. Vidím její červené zaslzené oči.
Chci točit na youtube, chci poznávat youtubery, chci každý večer, každou noc mít strávený nad editem videí a potom si stěžovat jak moc jsem unavená,chci sledovat můj počet odběratelů, chci mít sledovanost a chci být zkrátka youtuberka.
Vezmu si svůj telefon a natočím to zadní kamerou, abych to bylo kvalitnější. Hledám nejsvětlejší část mého pokoje, což vyhraje místo před oknem. Zapnu nahrávání a ještě se stačím zkontrolovat, jestli jsem zaostřená.
"Ahoj." Najednou cítím celkou nervozitu. Jako když říkám cokoliv před velkým množstvím lidí. Mluví se mi ztěžka, ale snažím se být co nejvíc sama sebou a mluvit s plnou energií, protože to je důležité.
Mluvím o tom, že si začít natáčet a sama sebe představuji. Několikrát se zmíním i o Jessice, která je skvělá a která mě k natáčení v podstatě dokopala. Na začátku jsem byla opravdu hodně nervózní, ale začalo se zlepšovat a už se tolik nezasekávám.
"Omlouvám se, jestli jsem se často zasekávala, ale upozorňuji, že je tohle moje první video, takže to bude určitě v dalším videu lepší. Tak se mějte." Usmála jsem se a vypla jsem z druhé strany telefonu nahrávání. Mluvila jsem osm minut, což bude určitě potřeba sestříhat. Bylo to způsobené tím, že jsem se zasekávala a navíc jsem neměla nic připravené. Ve videu nevypadám špatně a není rozostřené.
V telefonu ho v imovie také sestříhám, což mi nezabere moc času. Sestříhané video má čtyři minuty, což mi příjde akorát, mluvím jenom o mě, co budu natáčet a párkrát jsem se zmínila o Jessice.
A teď jenom dát na youtube...
Už se to začíná vracet.. Představuji si, jak na to koukají spolužáci a pouštějí ve třídě a rozesílají to kamarádům.
DOST. Bez dalšího přemýšlení najdu video v galerii a dám zveřejnit.
1%
2%
3%
4%
5%
6%
.
.
.