Stupid Love (MenT) [POZASTAVENO]

1.part - Nový kamarád?

Všechno se pokazilo. Nevěděla jsem co dál...depky, hodiny breku.

A takhle to dopadá když se 17ti léta holka zamiluje. Byla jsem vždy v poho, až do teď.

Mývala jsem záchvaty smíchu, prostě jsem byla happy...všechno je to pryč.

Měla jsem ráda jednorožce, milovnice poníků, tučňáků...

Když mi najednou do života vlezl jeden krásný kluk, byla jsem do něho zblázněná.

Jen dokud si nezačal s jinou.... Neříkám že to byla moje první láska, ale bohužel jsem zničená pouze z rozchodu, asi vám přijdu jako magor, ale ano to jsem.

Už nejsem a asi nikdy nebudu happy. Už nemám ráda youtubera Denise Kubíka, už nemám oblíbenou skupinu One Republic...

Mám, teda měla jsem svou nejlepší kamarádku, ale teď je to všechno pryč...

S rodinou je to taky těžký. Přišla jsem o mámu a od táty mám možná tak modřiny.

Ano, táta mě mlátí. Většinou je to za známky a často dostávám páskem.

Těším se na moje 18tiny, konečně zmizím.

––––———Welcome to reality––––––—

Kapka krve sjíždí dolu po mě ruce. Je to tak uklidňující. Moje ruce jsou plné jizev.

Potřebuji kapesník, proto si dojdu do kuchyně kde si bohužel dělám můj otec večeři.

Stáhnu svůj dlouhý rukáv a beru si balíček kapesníků.

„K čemu to potřebuješ?“ řekne naštvaně můj otec, „Beru si je do školy, jsem nachlazená.

Začne řvát „Ani náhodou“ zvedne se a jde blíž ke mně, „už několikrát jsem ti říkal, že když něco chceš tak si máš dojít koupit, je to za moje peníze!!“

Oo ano, přesně takhle se na mě chová od té doby co mi máma zemřela na rakovinu plic.

„Omlouvám se zapomněla jsem“ odcházím i s kapesníky k sobě do pokoje.

„Snad jsem ti něco řekl ne?!“  řve ještě víc nahlas, „To možná jo, ale poslouchat tě nebudu“

3..2..1..plesk a obtisk jeho ruky už "zkrášluje" mou tvář.

Už mám dost, nadechnu se a zvýším svůj hlas „Nikdy si nebyl a ani nebudeš můj otec! “

Běžím rychle do pokoje. Po asi 2 hodinách jde konečně spát.

Co mě asi napadlo, je to jasné..balíSamo z hře jimUtíkám z domova, teda jestli se tomu dá říct domov.

Stačí mi jen vak na záda, všechny moje peníze a taky jdu do peněženky mého otce...je mi jedno že nebude mít peníze.

Beru všechny, plus jeho kreditku. Je mi jedno co bude dělat dál. Jdu čekat na vlak.

Nevím kam pojedu, nejrychleji odsud jede vlak do Pardubic.

Pardubice jsou docela daleko. Neváhám a jdu koupit jízdenku.

••••••Ráno•••••

No a co tak jsem zůstala spát na nádraží v Pardubicích. Ihned se vrhnu do hledání nejbližšího hotelu.

Když už konečně nějaký najdu, je obsazený. Další je velmi drahý.

—————

Po nekonečném bloudění na mě promluví jeden docela hezký kluk.

„Ahoj, ty ses ztratila?“ má příjemný hlas. „Umm...Ahoj, no dá se to tak říct“ řeknu neklidně.

„Jsem Martin“
„Já jsem Jana, jsem zvyklá, že mi lidé říkají spíše Jane“ (Džejn :D jestli to někdo z vás neumí přečíst)

„A co tu děláš Jane?“ zeptá se. „Já....... (Příběh známe, nemusím snad rozepisovat)

•••••

„Nedaleko je docela levný hotel, nechceš tam dovést?“ řekne. „To bys byl moc hodný“ usměji se.

———

Zavedl mě do hotelu a po hodině povídání šel domů. Věděli jsme o sobě hodně věcí.

Pořád na něho myslím nemůžu usnout. Ten jeho úsměv.

Ne Jane! Znova to neudělej! Nechci se zase zamilovat do nějakýho debila.

Bude to jen můj kamarád. Tak to bude nejlepší.

×××××××
1.část je za mnou :D
Názor?
Jsem fakt začátečnice, budu ráda za jakýkolik názor :)
576 slov, wow √