Kapitola 5

197 11 0
                                    

Pohled vypravěče
Světlo pomalu pronikalo do menšího pokoje kde na posteli seděl chlapec a díval se do menšího okno na jedné ze stěn z pokoji.Vypadal smutný a zamyšlený.Vůbec se nehýbal , jen se díval do toho okno.Chlapcovi začali po tvářích stékat slzy.
Najednou se odněkud ozvala rána a pak byly slyšet kroky po schodech.Chlapce ani tato rána nijak neprobudila, pořád se toulal svými myšlenkami.Po chvíly se ozvalo otevření dveří a nesouhlasného zamručení,načež se onen majitel ihned rozeřval po chlapci ,který se toulal po jiném světě.
,,Héééj jaktože není na stole snídani,ihned jí mazej udělat."
Chlapec sebou cukl jakmile k němu dostal tento řev.Tiše si povzdechl a setřel si slzy o kterých neměl ani tušení.Potichu se zvedl a stejně potichu otevřel dveře.

Potichu se zvedl a stejně potichu otevřel dveře

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Pohled Harryho
Bože ať jde jinam.Raději si to zamířím dolů a jdu udělat tu pitomou snídani.Jakmile udělám vše co si strýček přeje tak zamířím nahoru do svého pokoje.Vezmu první knihu kterou uvidím a šáhnu na ní.Bez podívání na to co je to vlastně za knihu jí otevřu a začnu číst první slova této stránky.Podrobně se tady sepisuje jak se dostat do svého nitra pro zlepšení nitroobrany. Rád bych to zkusil ,tohle byl důvod Siriusovi smrti ,neuměl jsem jí l,tak tedy po přečtení začnu plnit pokyny.Uklidním se.Sednu si na postel.Začnu se soustředit jen na jednu věc.Uspořádám své myšlenky.Náhle začnu pociťovat jako bych se odtrhl od zemi.Tento pocit zmizí jakmile se dotknu vlhké zeminy ,předou se začnou tvořit stromy ,které postupem začnou zarůstat celou krajinu.Začnu se probírat křovím a postupovat rychle dopředu.Přijde mi jako by se to tady stále zarůstalo a pořád se vzdaluju, nevzdávám se rychle se probírám dopředu, kašlu na nějaké větve které mě mohou nehezky poškrábat.Ženu se dopředu ,najednou se ocitnu na palouky bez žádných stromů a křoví.
,,Ahoj Harry " Cuknu sebou a otočím se za zdrojem.Uvidím velkého a svalnatého muže.Vedle kterýho je obrovský jelen zbarvený do černa,není to moc obvyklá barva.A u něho je statný vlk,je zbarvený do černa , v jeho srsti jsou i odlesky modré.Taky dosti neobvyklé.
,,Dobrý den"Pozdravím a doufám že se neurazí.
,,Skvěle zvládl jsi to ,jmenuji se Godrick Nebelvír a ty jsi můj dědic,tohle jsou tvoje zvířecí podoby."
,,Aha , jaktože mám dvě podoby"Jak inteligentní ale právě mi to moc nepřemýšlí.
,,Je to kvůli tomu že si můj dědic ,zdědil jsi to po mě.Později budeš mluvit i se zvířaty.Budeš dokonale ovládat nitroobranu,nitrozpyt a k tomu se dokonale naučíš se zvěromagii. Kvůli tomu ale tu nejsme,potřebuji aby si našel všechny deníky zakladatelů.Řeknu ti kde jsou.Jako první schopnost dostaneš zvěromagii. Vyber si jednoho.Toho druhého získáš až za první deník.Takhle budeš získávat všechny schopnosti.A zlepší se ti schopnosti budeš silnější."
Přikývl jsem a rozhlídl se po obou zvířatech.

Pohled třetí osoby
Chlapec těkal očima mezi dvěma statnýma tvorama. Mlčky přemýšlel a po chvíly svůj pohled přesunul na statného vlka,sám pro sebe si přikývl .Pomalými kroky se k němu vydal ,čím byl blíž tím šel pomaleji a dělal menší krůčky ,když už šel tuto vzdálenost až k vlkovi.Pomalu zvedli svou pravou ruku vzhůru a nechal ji od vlka očuchat.Vlk jí očuchal a podíval se chlapci do očí.Chlapec to nejspíš vzal jako znamení a přijmutí.Chlapec se podíval vlkovi do očí a znovu zvedl svou ruku a pohladil ho po jeho hlavě.Jakmile se chlapec dotkl jeho hebké srsti.Vše se rozlilo do jednoho záblesku a chlapec se probudil zpátky na jeho posteli.Zhluboka dýchal a rychle se posadil.

Zhluboka dýchal a rychle se posadil

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Ahoj lidi ,jak se máte.
Je mi líto že jsem dlouho nevydala žádnou kapitolu, jenže tohle beru jako koníček a vadávám jen když chci.Tahle kapitola je dost smutná ,ale je to tak nějak kvůli mám dost velkou depku.Doufám že i tak se bude líbit.Omlouvám se za chyby.Moc děkuju těm kteří tuhle povídku čtou.
Zatím ahoj.
Vaše Hann wolfy.

Život je krutý,ale to já taky.(HP FF)Kde žijí příběhy. Začni objevovat