Pomohu ti...

24. kapitola - ???

Ne, není to tím, že nevím, jak tuhle kapitolu pojmenovat, pak pochopíte, proč tahle kapitola nese tenhle název (když tak mi zanechte koment, zda jste na to opravdu přišly :D jo, jsem zákeřná o(>ω<)o )
btw. přidávám svoji motivační písničku a bude patřit k jedné části, u které předem napíšu, kdy si ji máte pustit o(>ω<)o (doporučím si pak pustit i original video <3 jméno té písničky hodím až dolů :D teď už přestanu otravovat a užijte si kapitolku o(>ω<)o )

Z pohledu Yoshiho:

Po výtečné večeři jsme se z Daikim odebrali do lesa na procházku.
,,Ty... Yoshi? Ještě si mi neřekl o tvé minulosti..." řekl náhle Daiki a já se na něho koukl tázavě.
,,Ty to chceš vědět?" zeptal jsem se a Daiki přikývl a víc se ke mě přitulil.
,,Tak ti tedy řeknu moji minulost, když si to přeješ," usměju se a začnu vyprávět.

Z pohledu Yoshiho (minulost):
*Pustťe si písničku*

Psal se rok 1934. Tehdá mi bylo 24 let a v červnu toho roku mě kousl o úplňku vlkodlak. Od té doby se můj život změnil. Neměl jsem nikoho, kdo by si mě vážil, kdo by mě chápal, protože ten vlkodlak, co mě kousl, zmizel. Neviděl jsem ho ani za úplňku... Bylo mi to hodně zvláštní, mladý vlkodlak se nemůže jen tak toulat sám bez toho, aniž by nejdříve zkrotil svého vlka. Věděl jsem, že nemůžu zůstat v tom městě, kde teď jsem, tak jsem odešel.

Později jsem našel jedno útočiště, kde jsem byl daleko od lidí, takže jsem věděl, že nemůžu ublížit nikomu. Jak jsem tak žil v osamění, začal jsem bláznit. Každý měsíc, když se blížil úplněk, jsem myslel, že víc se zbláznit nemůžu... až potom do mého útočiště vešla ona. Dívka, která byla tak krásná, že jsem si myslel, že sním! Zastavila se a prohlédla si mě.
,,Kdo jsi?" zeptala se a naklonila hlavu dostrany.
,,Jsem... jsem..." zakoktal jsem, protože jsem měl opravdu dojem, že sním.
,,No?" zeptala se a ladně ke mě přišla.
,,Furukawa Yoshihiko," vydechl jsem všechen vzduch, který jsem zadržoval.
,,Těší mě, jsem Nui," řekla a ladně kolem mě kroužila. V tu chvíli mě nenapadlo, že je to víla, co shání muže, jako jsem já a láká je na svou krásu.
,,Co tu děláš tak sám?" zeptala se a pohladila mě po tváři.
,,Jsem vlkodlak, skoro čerstvě přeměněn," řekl jsem a ona se zastavila přímo přede mnou.
,,Tak to tě naučím zkrotit svého vlka, chceš?" zeptala se a já vykulil oči. Nevěřil jsem, že by ona, která nevoněla jako vlkodlak, mi mohla pomoct? Nechápal jsem, ale přece jsem na tu nabídku kývnul.

Celý rok tu pro mě byla. Povídali jsme si, cvičila mě... zamiloval jsem se do ní a když mi i řekla, co je zač, nevěřil jsem tomu. Přece jen... známe se rok a dost jsme spolu prožily. Když jsem zkrotil svého vlka, náhle zmizela. Byl jsem mimo. Začal jsem ji hledat, volal jsem její jméno... Nic. Nebyla nikde. Ani na těch místech, které jsme spolu navštívili. Byl jsem s toho zdrcený. Toulal jsem se po světě a hledal ji. Nemohl jsem klidně spát, protože jsem pořád myslel jen na ni. Na její vlasy, na její oči... Když jsem prolezl celou zemi, nenašel jsem ji. Musel jsem hold na ni zapomenout. To mi rvalo srdce, ale co jsem měl dělat.

*Pokud vám zbyla písnička, přetočte ji na cca. 2:33 a až začne zpívat tak, jako na začatku, pomalu začněte číst :D v dolním popisku vám řeknu, proč :D*

Asi po dalším roce, když jsem žil skoro normálním životem, jsem na ni narazil v lese.
,,Nui?" zeptal jsem se a ona se otočila a vytřeštila oči.
,,Co se děje? Hledal jsem tě a ty nikde..." řekl jsem a přišel k ní, ale něco bylo jinak.
,,Yoshi... já..." řekla a začala couvat.
,,Ano?" zeptal jsem se a já se k ní pořád přibližoval. Byla stejně krásná, jako před rokem.
,,Nemůžu z tebou být... patřím někomu jinému a... když zjistil, že jsem většinu mého času strávila s tebou... nemohla jsem jen tak kývnout na to, že tvou duši přivedu k němu..." řekla a začala brečet. I přes její protest jsem ji objal a začal ji hladit po vlasech.
,,Musíme se rozloučit..." řekla a odtáhla se ode mě. Nevěřil jsem vlastním uším.
,,C-co bude se mnou...? To mě tu jen necháš?" zeptám se a koukal na ni. Přikývla a utřela si slzy.
,,Uvidím tě zase někdy?" zeptal jsem se a ona zavrtěla hlavou.
,,Už navždy pro tebe zůstanu neviditelná, abychom si odpykali trest, že jsem se zamilovala do vlkodlaka..." řeknu a já měl pocit, že mi pukne srdce.
,,Sbohem, Yoshi... Navždy budeš v mém srdci..." řekla a roplynula se. Sesypal jsem se k zemi a brečel. Pak jsem se zvedl, utřel si slzy a s posledním sbohem jsem odešel do lesa a nikdy se do něho už nevrátil.

*Zpátky do přítomnosti*

,,Páni..." vydechl Daiki a celou dobu na mě se zájmem koukal.
,,Nojo, co se dá dělat... teď mám tebe a jsem šťastný," řeknu a políbím ho.
,,Myslíš na ni někdy?" zeptá se mě Daiki a já přikývnu.
,,Ale ne tak, jako na tebe," odpověděl jsem.
,,Ukážeš se mi v tvé druhé podobě?" zeptal se Daiki a já se zarazil. Nevím, co Kasumi mu nechala za vzpomínky... Přikývl jsem a sundal si brýle. Proměnil jsem se a modlil se, aby mě Daiki nepoznal. To by mi dost mohlo narušit plány...

Z pohledu Daikiho:

Když se Yoshi proměnil, zdál se mi povědomí... Kde jsem ho jenom viděl? Skryl jsem svůj zamýšlený výraz a Yoshi se mezitím přeměnil nazpátek.
,,Páni, jsi úžasný," řekl jsem a usmál se.
,,Ale ne tak, jako ty," zavrněl Yoshi a dlouze mě políbil. Oplatil jsem mu to, ale v myšlenkách jsem byl zatoulaný ve svých myšlenkách.
,,Chtěl by jsi ještě něco vědět?" zeptal se Yoshi a já zavrtěl hlavou.
,,Už bych chtěl domů," řeknu a protáhnu se. Byl jsem docela unavený, bylo na mě toho moc a zítra mě čeká souboj ze Zerem...

Přišly jsme domů a Yoshi se omluvil, že ještě musí něco udělat. Šel jsem tedy do pokoje sám a aspoň jsem mohl přemýšlet, odkud je mi Yoshi povědomí. Došel jsem do pokoje a tam na postely ležela obálka s mým jménem. Vzal jsem ji do ruky a před tím, než jsem ji otevřel, jsem ucítil jinou vůni, kterou odněkud znám... Pak mi vytanulo na mysl, odkud znám Yoshiho druhou podobu! Okamžitě jsem otevřel dopis a začal číst.

Tak jen v krátkosti:
Proč jsem chtěla jen na určitou část aby jste přeskočili? Když si tu část vyhledáte na karaoke texty, poznáte :D
Písnička se jmenuje: VIXX - Error o(>ω<)o
A děkuju za ty krásné komentáře, co mi píšete o(>ω<)o opravdu je to krásné, číst, že se vám tahle povídka líbí x3
btw. doufám, že to není kravina, co jsem napsala o.O xD