Nechtěný

Ve škole

Prošli jsme až na konec chodby. V naší škole je to něco jako hra o přežití, kdo přejde,vyhrává. Škola to sice není moc velká, ale žáků je tu spoustu. Lily si jde pro věci a já zatím čekám u automatu. Sem tam těkám očima po všech těch lidech a najednou moje oči zůstanou viset na jednom klukovi.....ano, přesně na tom, se kterým jsem se ráno potkal,nebo spíše srazil. Koukám na něj poměrně dlouho. Všiml si mě,takže jsem rychle uhnul pohledem a dělám jakože listuju v sešitě. Lily přichází.

,,Lily, kdo je ten kluk?" ukázal jsem

,,To je Niko, chodí sem asi 3 měsíce"

,,Hmm, ještě jsem ho tu neviděl, ale je to ten,koho jsem ti popisoval v autobuse"

,,Jo?"  kouká na mě nevěřícně

,,Jo"

...

Dále jsme to nerozebírali. Zvoní a my musíme rychle do učebny. Jako každé pondělí,tak i dnes máme první hodinu češtinu. Naštěstí sedíme spolu. Při hodině češtiny si člověk připadá jako nesvéprávný,neboť nemůže skoro nic. Budete rádi pokud Vám učitelka dovolí aspoň dýchat.

,,Co je to tam za hluk?! Dej mi žákovskou!"

Přesně to o čem mluvím....

Dnes ta hodina utekla překvapivě rychle a konečně opouštíme učebnu. Ten kluk mi pořád leží v hlavě. Zvláštní...pomyslím si. Každá přestávka probíhá skoro stejně– stojíme s Lily na chodbě a kecáme,kecáme o všem o čem se dá. Když už docházejí témata,tak ,,pomlouváme" lidi, co jdou kolem :D

,,Dnes to utíká dost rychle,že?"

,,To jo" odpoví Lily

,,Už se těším na oběd, ani svačinu nemám"

,,No to mi povídej" začne se smát :D

...

Zbytek dne utekl opravdu rychle. Nevím čím to bylo. Asi tím,jak jsem pořád přemýšlel. Ano,opravdu jsem měl od rána plnou hlavu všeho možného.

S Lily si připadám pomalu jako partner,pořád spolu,jeden mozek, prostě bez ní ani ránu. :D

Stojíme ve  frontě na to, čemu tady říkají jídlo. Dostali jsme se před okýnko a paní nám podala talíř. Šli jsme si vybrat místo v přeplněné jídelně. Pár lidí odchází a tak zaujímáme jejich místa. A koho tu nevidím? Naproti mě sedí ten, jehož jméno ani neznám, ten, se kterým jsem se srazil, jo, ten hezký....a jo, Niko se jmenuje...vzpoměl jsem si. Koukám na něj, jen tak po očku. Začal jsem si s Lily povídat, vnímal jsem ji tak napůl a brzy si toho všimla.

,,Ali..."

,,Alexi"

,,Alexi,posloucháš mě?!"

,,Co? Jo, poslouchám" odpověděl jsem

,,No moc to tak nevypadá" koukala na mě nejistě

,,Opravdu" ujišťoval jsem ji, i když to tak nebylo.

...

Dojedli jsme a odnesli tácky. Ani jsem si nevšim že Niko taky už dojedl.

S Lily dnes nejdu, protože jde na trénink. Rozloučil jsem se s ní před jídelnou a objal ji. Vyrazil jsem tedy domů. Mám to docela daleko. Z kapsy jsem vyhrabal iPhone a pouštím si do sluchátek hudbu. Když už jsem za křižovatkou, někdo na mě sáhne. Lekl jsem se,vytrhl sluchátka a už chtěl začít nadávat,ALE.......byl to Niko. Nevěděl jsem co chce.Tak jsem se zmohl zaskočením jen na pozdrav.

,,Ahoj"

,,Ahoj" zmateně jsem odpověděl

.........

Děkuju za přečtení dalšího dílu a doufám, že se Vám líbíl,opět můžete zanechat koment :3