V zajetí myšlenek

Nečekané přátelsví

Cesta autobusem byla otřesná. Děti řvaly, že nebylo slyšet ani vlastní myšlenky natož hudba ve sluchátká. Konečně dojeli na místo. Anny se zděsila. Byly tam tři budovy a pár stanů na kraji lesa. Nic víc. Místo záchodů tam byly kadibudky, vedle byla koupelka s dvěma umyvadly a starým sprchovým koutem. V druhé budově byla klubova a marodka a ve třetí kuchyně a jídelna. Anny chytil záchvat paniky. Bylo málo stanů takže nemohla být sama a vedoucí ji chtěli k někomu přiřadit. V duchu viděla jak ji dávají k nějaké malé holce nebo namyšlené protivné slepicy. Poslali ji do stanu čílo 19. S hrůzou došla před stan a odhodlávala se k tomu tam vejít. Nadechla se a vešla. Šok! Seděla tam černovlasá dívka v černém oblečení a naštvaně někomu volala, že k ní chtějí někoho přiřadit. Když si všimla Anny rychle zavěsila a udiveně se na ni dívala. Připadalo ji to jako by viděla svůj odraz. Anny v hlavě blyklo že ta holka ji bude v hodně věcech podobná. Sedlasi na postel a zkusila s ni začít mluvit. Jmenovala se Nikol a byla úplně stejná jako Anny. Anny pocítila něco, co skoro nikdy necítila, porozumění. Staly se znich nej kámošky. Spolu zvládaly ty nesmyslné aktivity, ty zdlouhavé večery v klubovně kdy všichni museli zpívat táborové písničky. Spolu si mohly říct všechno. Anny ji řekla o své minulosti i o tom jak ji ve škole šikanují a Nikol ji řekla o svých problémech. Staly se z nich ty nejlepší kámošky. I po tom co tábor zkončil spolu chodily ven a nikdy se nenechaly ve štychu.