V zajetí myšlenek

Prázdniny

Začaly prázdniny a Anny byla sama. Gita byla celé prázdniny v Řecku u babičky a Anny neměla žádné jiné přátele. Původně měla na první dva týdny jet k tetě a strýcovi, ale ti se rozešli a s tím se Anny težce nesla. Měla svoji tetu moc ráda. Co si pamatovala tak vždycky byla s ní. A teď je pryč.
Jednou ráno (mohlo to být zhruba třetí nebo čtvrtý den prázdnin) ji vzdudila máma se slovy: ,, Vztávej jedeš k babičce do Anglie. " Anny zamrazilo. Věděla, ža babička nebude řešit nic jiného než rozchod Jill a Martyho a tomu se chtěla vyhnout. Ale neměla navybranou, musela jet.
Celé dva týdny co u ní byla, slyšela jen samé nadávky a urážky na Jill.
Strašně jí to ubližovalo. Měla strašné deprese.
Naštěstí už jela domů a doufala, že bude sama, zase se mílila. Přijela domů a první co tak ve dveřích jejího pokoje stály kufry. Matka ji vysvětlila, že ráno pojede na tábor aby se skamarádila s dětmi v jejím věku, ale přesně to Anny nechtěla, chtěla se zavřít do pokoje a být sama a ne někde dělat blbiny s otravnýma dětma. Ale zase s tím nemohla nic dělat.
Ráno si vzala batoh a kufr a šla na autobus. Nedošla ani k autobusovému nádraží a už viděla děti s rodiči... Některé plakaly a některé se smály, ale ona nechtěla koukat a poslouchat pištící a ječící děti, chtěla být sama.