Akatsuki is my new family (Naruto FF CZ)

15.

      ,,Ehm, co to je?" zeptám se zmateně a ukážu na svůj talíř, který je plný spálené neidentifikovatelné hmoty. ,,Maso," vysvětlí Hidan s plnou pusou. Jak to může jíst? To nechápu. ,,Když vaří ty dva, vždycky šetří na surovinách. Takže uloví nějaký zvíře. A jelikož oba dva neumí vařit, skončí to takhle," pošeptá mi do ucha Itachi. Neodpustím si úšklebek. ,,Držte huby, je to výživné a plné proteinů. A je to levné," zahučí podrážděně Kakuzu. ,,Dědo, klídek," odmávnu to rukou a zasměju se. Jeho ruka mi okamžitě sevře hrdlo. ,,Neser, spratku. Je za tebe dost velká odměna." Pohledem zastavím kluky, kteří se připravili zasáhnout. Milé gesto. Ale musím je zklamat. ,,Ho? Zkus mě ulovit," mrknu na něj a jeho ruku pokryje jinovatka. Dokázala bych mu v momentě zmrazit krev. A myslím, že ani se svými pěti srdci by to nemusel přežít. Stáhne svou končetinu a všichni pozorují námrazu, která neroztaje. Atmosféra by se dala krájet. 

,,Přešla mě chuť. Když mě teď omluvíte, půjdu si zatrénovat," vstanu od stolu a rozejdu se do tréninkové haly. Je čas ze sebe dostat trochu toho přetlaku. Má krev se vaří a hrozí mi, že vybuchnu. Jsem jako časovaná bomba. Nenávidím to. Dříve to bylo jedno. Kdykoliv jsem vybuchla, nebyl tam nikdo živý. Ale teď. Pokud to neudržím, zemřou. A já bych zase byla sama.

      Stojím uprostřed cvičiště. Podlaha i stěny jsou pokryté ledem. Vypadá to tu trochu jako v pohádce. Celé tělo mi pokrývá jinovatka. Je to děsivé. Ale je to část mé osoby. ,,Páni, jsi silná," vyruší Itachiho hlas. Otočím se na něj s mírným úsměvem. Celkem si s ním rozumím. Když si nedává pozor na svou chladnou vizáž, vyzvídá o Sasukem. Je to dobrý bratr. I když tak rozhodně nevypadá. ,,Jo," přikývnu v souhlas a sednu si na zamrzlou stoličku. ,,Kakuza a Hidan jdou na misi. Ulovit Kyuubiho. Chceš se s nimi rozloučit?" Mlčky vstanu a nechám led v okamžiku roztát. 

,,Kakuzu, gomenasai. Mrzí mě to," špitnu dřív, než ty dva vyjdou ze dveří. ,,Není na tebe naštvanej. Jen je to mrzutej děda," zavtipkuje Hidan a rozcuchá mi vlasy. ,,My odcházíme, Aya-chan," zasměje se. Nikdy nezapomenu ten jeho úsměv. ,,Vraťte se brzy a zkuste je všechny nezabít," zazubím se a oba dva pohladím po rameni. ,,Zatím, Sasanko a Smrťáku." 

Poslední slova, která jsem jim řekla..