Flashback:
Ani nevím, kolik mi tehdy bylo. Dvanáct? Třináct? Nicméně byla v ten den škola, takže jsem musela absolvovat dlouhé hodiny v kovové lavici u nekonečného výkladu.
Dějepis mě nebavil, nejčastěji jsme totiž opakovali historii stvoření Archy, která se nás nejvíce týkala. K čemu by nám teď mohli být nějací starověcí Římané nebo Řekové, stejně bylo všechno na zemi zničené a dávno zaniklé.
Protože podobně jako všechny třídy i ta naše byla bez oken, neměla jsem nic lepšího na práci než poslouchat ohraně známý výklad učitelky.
„Před devadesáti sedmi lety se dvanáct světových velmocí spojilo, aby vytvořili Archu, vesmírnou stanici, která při budoucí devastaci Země může zachránit lidskou rasu. Dokáže je někdo vyjmenovat?"
Učitelka chvíli na nás nasupeně zírá, ale nikdo se nepřihlásí. Není důvod, vždyť všichni toto mají v malíku. Je zbytečné se ptát, ledaže...
„Bellamy?" podívala se učitelka směrem za mě, kde seděl chlapec s hnědýma očima a vlasy. Nikdy jsem s ním nepromluvila ani slovo, vždycky mi přišel takový hloupý a měla jsem z něho respekt, ne však když ho ale vyvolala učitelka.
„Prosím? Co jste říkala?" promluvil chlapecký hlas za mnou.
„Nedával jsi pozor? Obvyklé... Pokud mi neodpovíš do deseti sekund, máš na měsíc nucené práce," zašklebila se učitelka.
Na měsíc? To bylo opravdu kruté, to je jako věčnost. Moc jsem mu to nezáviděla.
„10."
„Já opravdu nevím, na co jste se ptala."
„8."
„Můžete to zopakovat?
„7."
„Prosím, zopakujte to."
„6."
Je slyšet, že Bellamy je vážně v koncích, na pokraji breku. Musím něco udělat. Rychle jsem otevřela sešit a potichu jsem utrhla kousek stránky. Na ten jsem napsala odpověď a tu jsem nenápadně položila na stůl za mnou.
„3."
Za sebou uslyším tiché „děkuju".
„Austrálie, Kanada, Francie, Japonsko, Velká Britónie, Uganda, Brazílie, Čína, Indie, Rusko, Spojené státy, Venezuela," vystřelí ze sebe Bellamy.
„Ehm..." učitelka byla v šoku, bylo to na ní vidět.
„Až na tu vaší Britónii dobře," řekla nakonec.
Blbec, neumí číst.
***
Ahoj! Doufám, že se vám moje nová fanfikce líbí. Pokud vás zajímá, proč jsem ji začala psát, odpověď je prostá- reakce na třetí sérii The 100...
Už je k dispozici první díl a je... No nejlépe to vystihují slova jako: Proboha! Ježiši! Cotodohájejej! Játyscénáristyzabiju!
Hlavně se mi příčí změna image u Clarke a Jaspera. A do háje, jedinný pár, kterému jsem kromě Jaspera a Mayi fandila už není pár! Neříkám, že je to konec světa, ale třetí série mě trochu vyděsila.
Jak jste na tom vy?
ČTEŠ
The first
Fanfiction"Jsi připravena vstoupit jako první na zem?" "Že se ptáš!" Od ničivé nukleární války žije lidstvo ve vesmírných lodích vysoko nad radioaktivním povrchem Země. Nyní je však sto mladých delikventů, které společnost považuje za post...
