Někdy je to opravdu těžké. Žít tak jak by jsme si představovali. Vlastně je to spíš nemožné. Nedávat svoje pocity a potřeby najevo a žít podle někoho jiného také není řešení. Tak jak to jen udělat? Jak se zachovat "správně" a při tom dostat to co chceme. Dlouho jsem o tom přemýšlela a řešení jsem nenalezla. Je hloupé očekávat že život bude takový jak jste si ho vysnili. Můžete se o to sice snažit, ale moc platné vám to nebude. Pořád tu bude nějaký člověk co vám tu představu bude kazit. Můžete se sice odříznout od okolního světa a od lidí, ale to já nepovažuji za pořádný život a myslím, tedy spíš doufám, že ty co tohle právě čteš ne taky ne. Život je těžký a mi s tím musíme počítat. A nepřipravovat se snahou o perfektní život o ten co nám leží přímo u nohou, o ten báječně nedokonalí život, který ale patří jen nám...
Páni, nějak mě to dostalo. To všechno co život obnáší. To všechno do čeho musíme jít. Ty povinnosti. Byť jsou to jenom drobnosti. A to bylo vlastně to co mě donutilo tohle napsat. A je mi jedno že si to nikdo nepřečte...
ČTEŠ
Moje pocity
RandomDošlo mi, že se čas od času potřebuji vypsat. Vydat ze sebe všechno co cítím, co mě tíží. A jako následek toho zjištění přišlo rozhodnutí založit tohle... Čas od času to nejspíš budou delší povídky a někdy i drabble. Každopádně to budou spíš úvahy n...
