Zapomínám, že život ztrácí smysl. Snažím se zapomenout, že mě táhne ke dnu. Zabírám a snažím se dostat na hladinu. Zapomínám, že nad hladinou čekají, aby mě mohli shodit zpátky. Zapomínám, že nahoře je to vlastně stejné jako dole. Zapomínám, že to bolí a zapomínám, že se bolest nevytrácí. Potlačuji bolest a potlačuji sama sebe. Už dávno jsem zapomněla, jak vypadá opravdový úsměv, můj opravdový úsměv. Znám jen tenhle hraný a falešný. Dokážu, aby se mi odrazil i v očích a dokážu se donutit ke smíchu a nikdo to nepozná. Zapomněli i oni jak vypadá? Nebo ho ani nikdy neviděli?
Zapomínám, že to nikdy nedokážu.. být taková jakou byste mě chtěli. Zapomínám, že život ztrácí smysl..
ČTEŠ
Moje pocity
AléatoireDošlo mi, že se čas od času potřebuji vypsat. Vydat ze sebe všechno co cítím, co mě tíží. A jako následek toho zjištění přišlo rozhodnutí založit tohle... Čas od času to nejspíš budou delší povídky a někdy i drabble. Každopádně to budou spíš úvahy n...
