Slytherin's Bastards | HP fan fiction

Školní rok plný nekalostí může začít

Obklopovala je pára z lokomotiv, když procházely kolem a spěchaly na nástupiště 9 a 3/4. Errai si jednou rukou stíhala sbírat neposedné, sněhově bílé prameny vlasů a v druhé za sebou vlekla těžký kufr, přeplněn hlavně oblečením a zbytečnostmi, které jí ve škole rozhodně nebudou moc k užitku. V kapuci černé mikiny jí seděl hlodavec se stříbrným kožíškem a nezbedně pokukoval na svět kolem. Vedle bělovlásky kráčela o něco málo menší brunetka Niké a za ní si to poslušně cupitala mainská mývalí kočka, s tmavě šedou srstí. Obě dvě se tvářily dosti znechuceně, hlavně po četných srážkách se spěchajícími mudly. Aby to ale nestačilo, setkají se s nebelvírským sborem. Neodpustí si vzájemně nenávistné pohledy, kterými se obě skupiny propalují, dokud jedna z nich nezmizí z dohledu. I po dvaceti třech letech od velké války s Pánem zla jsou zmijozelští a nebelvírští v uvozovkách nepřátelé... Nakonec to skončilo tlačenicí u přepážek 9 a 10, aby si studenti zabrali co nejlepší kupé ve vlaku. Dívky byly mezi prvními, jelikož se nebály použít fyzickou sílu a jednoduše do ostatích vrážely. Odložily svá přecpaná zavazadla a natěšeně se šinuly do bradavického expresu.

Errai procházela úzkou chodbičkou jako první a nakukovala do kupé v naději, že objeví své přátele. Niké ji následovala jako ocásek a na spolucestovatele vyplazovala jazyk nebo ukazovala své opovrhlivé pohledy, což již všem bylo u ní známo... Většina měla ze zmijozelských dívek respekt a uhýbali jim z cesty. Takže postupovaly poměrně rychle. Své přátele našly skoro až na samém konci chodby. Nejspíš byli zabráni do zajímavé a očividně zábavné debaty, neboť vydávali hlasité, skoro až pofidérní zvuky.

Dva mladíci naprosto rudí v obličeji až skoro se slzami stékajícími po tvářích, si všimli dívek, vcházejících do útrob kupé.

„Aarone! Scorpy!" vyhrkla Errai a roztáhla ruce na skupinové objetí. Oba kluci vstali a pevně objali své dvě malé kamarádky, které spokojeně zavýskly. Jako vždy si Errai prohlédla Aarona kriticky zkoumavým pohledem, jako by ho neviděla více jak dva měsíce a chtěla tak zjistit, co se na něm změnilo. Ale Aaron byl stejně dokonalý, jako vždy, což ji přimělo ke konečnému ůsměvu.

Uhelnatě černé vlasy měl jako každý první den školy ulízlé dozadu, což v poměru s oběma vyholenými stranami hlavy tvořilo jakousi tsunami. Ovšem pokud jde o zbytek školní docházky, chodil střapatý a nijak na vzhled svých vlasů nedbal, vždy se z toho vyloudal nějaký mu typický účes. Jeho ostře řezané rysy a výrazné lícní kosti zdobily tmavě hnědé, někdy až černé oči. Ale Errai moc dobře znala jejich pravou barvu, ne jednou se do nich upřeně zahleděla a potopila se až na samotné temné dno. Široké, zato úzké rty zdobil stříbrný kroužek, za který mu McGonagallová vyčetla, ale v téhle situaci byl na tom s malou bělovláskou naprosto stejně... Ředitelka Bradavic nešla s dobou a něco jako piercing pro ni byla nepřestavitelná věc... Na Aaronovi je moc dobře znát, že patří mezi hráče famfrpálu a to do řad útočníků. Pokaždé, když ji obejmou jeho široká ramena cítí se naprosto v bezpečí, i když si to nerada přiznává. Ze skupiny čtyř přátel je právě on ten nejvyšší. Na jeho povaze se často projevuje jeho zvlčelá stránka. Není vlkodlak. Patří mezi neregistrované zvěromágy, což nikdo kromě čtveřice neví a jako svou podobu si zvolil černého vlka, což k němu dokonale sedí. Kolikrát je až nesnesitelný, jak nevrlý a samotářský dokáže být a čtyř člennou partu bere jako nějakou svou smečku. Nikdy by ani jednoho z nich nezradil.
Errai si zvykla na Aaronovo časté pošťuchování, hlavně v některých hodinách, kde černovlasý se Scorpiusem sedí za dívčí dvojicí. Většinou tak z hodin odchází s vlasy střapatými a rozcuchanými. Moc dobře si je vědoma, že mladík s temnýma očima má pro ni jistou slabost a konec konců ona pro něj také... Pomalu jí docházel kyslík, jak ji a Niké oba dva drtili v objetí. Proto zvolila možnost vymanit se a vyklouznout tak. Mezitím se už na sedadle povalovala Nikéina kočka Gama, která bezmála zabrala polovinu jednoho sedadla. Když se Errai podařilo dostat ven a posadit se, sledovala se sebelibým úšklebkem svou drobnou kamarádku, která si přítomnost obou hochů náramně užívala. Smaragdově zelené oči jí zářily a koutky úst cukaly v až křečovitém úsměvu od ucha k uchu. „Ale noták." Zavrněla bělovláska a škrabkala za uchem činčilu, která jí z kapuce vyskočila na rameno.