Slytherin's Bastards | HP fan fiction

Křest prváků

Errai se s Aaronem naposledy obejmula na rozloučenou a věnovala mu pusu na tvář. Leenhofová už netrpělivě podupávala špičkou svých nemocničních bot a se skříženýma rukama na hrudi hypnotizovala hodiny, podle kterých návštěvní doba už skončila. Černovlasý protočil oči a otráveně se šinul ke dveřím. Celou dobu nespustil oči z bělovlásky.

Po odchodu se vydal na kolej. Vždy se držel u zdi a hlavně ve stínu. Byl trochu paranoidní, aby se náhodou někomu zase nezachtělo napadnout ho. Naštěstí kolej Zmijozelu nebyla od ošetřovny daleko. Po pár minutách neustálého ohlížení se dostal ke kamennému mostu. Bez problému ho přeběhl a okolo schodů k učebně lektvarů se dostal až ke zmijozelské kamenné zdi, za kterou se ukrývá společenská místnost. Místnost byla příjemně vyhřátá a ponuře osvícená.

Aaron zamířil rovnou do svého pokoje. Neobtěžoval se klepat, vtrhl do místnosti a zrovna tohle spatřit nechtěl. Zaskočeně zůstal stát na místě a dlaní si zakryl oči.
"Ty kazišuku!" Vyjel Scorpius po černovlasém chlapci.
"Vydrž prďka. Jenom si vezmu pár věcí a nebudu pak už rušit." S rukou, před obličejem si sebral čisté tričko, které měl pod polštářem a krabičku s cigaretami. Zamával jim a vyšel ze dveří. Ještě než je zavřel se zarazil a otočil se na dvojici. "Možná by jste si měli pro příště zamknout." Práskl dveřmi a vydal se do dívčího pokoje Niké a Errai. Před dveřmi se proměnil do vlčí podoby, chytil svůj hábit do tlamy a začal škrábat na dveře. Nikdo mu ale nepřišel otevřít. Zkusil podruhé zaškrábat a čekal s hlavou natočenou na stranu. Věděl, že Niké je v pokoji, ale stále se neodhodlala k otevření. Vlk se mírně odrazil a postavil ne zadní tlapky. Zapřel se do kliky pokoje, ta cvakla a cesta byla volná. Protáhl se dovnitř. Upustil své oblečení na podlahu a doklusal k posteli brunetky. Ta byla celá schovaná pod peřinou. Přiblížil se a skočil vedle ní na postel. Tlamou odhrnul peřinu. Niké ležela obličejem zabořená do polštáře a brečela.
Vzal na sebe zpět podobu člověka. "Co je ti bobino?"
"Všechno." Zamumlala a ještě víc si zarazila obličej do polštáře. "Aarone?"
"Copak?" Zeptal se drobné dívky ustaraně.
"Mohl by ses obléct? Nebo aspoň si přes sebe přehoď tu peřinu."
„Heheh, jasně." Popadl černou, hebkou deku, která ležela na peřině nepřítomné bělovlásky. Omotal si ji kolem pasu a šel zavřít dveře, ze kterých šel průvan, protože je nechal otevřené. Vrátil se zpět za Niké, aby ji vyzpovídal. Niké zvedla hlavu z polštáře a ukázala tak svou opuchlou, červenou tvář mokrou od slz.
Brunetka mu ochotně vše pověděla. Kolikrát se uprostřed slova zajíkla a smrkala, protože nemohla zastavit řinoucí slzy. Tolik jí to bolelo.
"A pak mi řekl, že mu nemám co povídat o nějaké úrovni, protože sama jsem ještě s nikým nespala." Už se začínala trochu uklidňovat, ale pak si přehrála tuhle vzpomínku znovu. Položila si hlavu do dlaní a znovu se rozbrečela.
"Ale no tak, bobino. To si necháš od něj tak ubližovat?.. Jo je to náš kámoš, ale chová se jako zmrd." Aaron jí prsty nadzvedl bradu a otřel jí slzy.
"A ty si taky necháš takto ubližovat od svého otce?" Pronesla ze zlosti a zoufalosti. Na Aaronově obličeji byla vidět bolest. "Promiň. Já to tak nemyslela... Co to se mnou je?" Popatahovala.
"To je v pořádku, máš pravdu." Naprosto dívku chápal. V mnoha situacích se zachoval stejně a pak toho litoval.
"Ne, to není v pořádku... Jdu se zahrabat." Černovlasý se začal smát.
"To není vtipné."
"Dobře, tak není." Potlačoval smích.

Chvíli bylo ticho. Trapné ticho, a proto Niké plácla první blbost co ji napadla.
"Jak moc je to zlé?" Opatrně ho chytla za rameno a podívala se ba nafialovělá podrápadá záda. Sykla znechucením.
"Jo je to hnus."
"To jo." Dívka se zvedla a něco hledala ve svém kufru. Nakonec vydolovala malý plastový kalíšek, nejspíš s nějakou mastičkou. Sedla si na postel a vtlačila kalíšek tmavookému chlapci do rukou.
"Co to je?" Zeptal se zmateně.
"Silný krém na rány. Často se hodí, když pracuješ s draky." Usmála se na něj a tiše vzlykla. Aaron si to nejistě prohlížel a potom položil na stůl u postele.
„Díky." Ušklíbl se vděčně a prohlédl si pokoj. Šedivá kočka upřeně sledovala stříbrného hlodavce, sedícího na větvi v kleci. Chlapec pokrčil nos a od Gamy odvrátil zrak. „Měla by ses prospat. Zítra budeš mít uplakané oči..." Pronesl starostlivě.
„Tak ať, komu na tom záleží. Navíc... Nechce se mi spát, nemohu. Kdykoliv, když zavřu oči, představuji si, jak se ta mrcha po něm sápe." Povzdechla si a do klína jí spadal další příval slz. Černovlasý ji obejmul a ona tak využila situace, aby se mohla pořádně vybrečet. Hladil dívku po zádech, která sebou prudce trhala s každým vzlykem. Má ho ráda. Vždy jí připadal, jakoby byl její dvojče bratr.