Už budu skoro v koruně. Vidím ji zcela jasně. Každé pírko, její jasně černé oči. Postupně se zapírám o větve tohoto starého Dubu. "Morgul" zaklel jsem potichu. Podlomila se mi pod nohou malá větvička a tak jsem se v duchu stromu omluvil. Vrána sedící skoro na vrcholu, na mě upírala své nočně černé zraky. Pod mnou zpíval potůček svou jarní píseň. Už jen pár větví a budu nahoře. Na okolních pastvinách se pásla stáda ovcí. Malá jehňátka pobíhala kolem maminek. A už jsem na vrcholu. "Krá!"zakrákala vrána při pohledu na mou maličkost. Nelekla se a neuletěla. Zůstala na svém hnízdě. "Krá, krá!" "Taky tě zdravím." odpověděl jsem na pozdrav. Přihopkala až na moje nohy, koukla se a... "Krá!" znovu zakrákala. Slunce zapadalo za kopec. Jasně a rudě žhnoucí kotouč postupně klesal. S protáhlými stíny se ovečky procházely po krásně zelené planině. Občas i zabečely a připomínaly Jaro. Reinkarnace světa, znovuzrozená země. Připravená zase dospět, zestárnout a zemřít. A je to přece jen její poslání? Není její úkon jiný než zemřít? A může vůbec zemřít? Zpoza kopce už jen vykukoval srpeček záře. Vesnice ve které bydlím byla přímo za mnou. A od tamtud se ozvalo volání mé matky: "Kde zase seš?! Večeře je hotová!" Vrána s leknutím ulétla a já s úlekem spadnul ze stromu. Z větví se nějakou dobu ozývalo samé: "Au! Och! Ich! Aaaa! Or! Morgul!"
Ležel jsem nehnutě na zemi. Byl jsem samá modřina a škrábanec. Pak jsem náhle otevřel oči. Mé nohy mě rychle postavily. Kdyby se teď někdo na mě podíval myslel by si o mně že jsem hejkal nebo v lepším případě orangutan. Vlasy rozcuchanější než obvykle a v nosních dírkách jsem měl větvičky. Z uší by mi jakoby rostly listy a vlasy byli kombinovány s trávou a jedním ovčím hovínkem. "No tak, kde jseš!?" zazněl hlas z vesnice zase. Vypadalo to že večeře je dosti akutní téma. Proto jsem odstranil přebytkové přírodní ozdoby a šel jsem domů
Když jsem tam došel zjistil jsem že to vůbec nevolala moje mamka. To volala naše sousedka svého manžela Karla. Mají ohromě podobný hlas na dálku. No a to jsem si ještě klidně mohli s tou vránou v klidu povídat.
ČTEŠ
Fejetony
Short StoryFejton, krátké pojednání, většinou vtipné. Tato kniha se bude plnit právě těmito příbehy.Doufám že se vám bude líbit. Že se nad ní zasmějete, poslzíte,(i když to zrovna u mé tvorby asi ne) a nebo se zamyslíte. Je možné že jste už něco podobného zaži...