Deník mladé puberťačky (CZ)

1. Leden - 14:00

Je neděle odpoledne a já jako vždy sedím na okně a dívám se ze svého pokoje na šťastné páry, kteří okolo procházejí. Tráví spolu mnohem více času než já s Jeremym, ale musím tolerovat, že Jeremy má své koníčky tak jako já. Jenže je v tom háček, já si pro něj čas dovedu udělat, proč on sakra ne?! Utápím se ve svých pocitech a on si někde popíjí s kamarády v barech, opravdu mě to štve, ale mám být taková? Mám zakazovat svému klukovi bavit se s ostatníma a podobně? Nebudu taková. Proč bych měla, že jo? Fajn, jdu ven. Ahoj.

Zavřu svůj deník a jdu se oblékat. Vezmu si tričko přes rameno, kraťásky a tenisky. Zkontroluju se v zrcadle a vyrazím ven. Procházím se po parku. Zahlédnu Jeremyho s nějakou courou.. Zatnu pěsti a projdu okolo nich, ale Jeremy o mě nezavadí ani pohledem. Vezmu telefon z kapsy od kraťásků a napíšu mu smsku: „Jo tak ty jsi s kamarády? Hlavně, že jsem tě teď viděla s nějakou šlapkou. Super! A to ti mám věřit?“ Odešlu a zaklapnu mobil, poté ho vložím do kapsy a jdu, rychlím krokem domů. Když se vracím domů někdo mě popadne za zápěstí a přirazí k nějaké betonové zdi vyjeknu. Před sebou uvidím Jeremyho, který na mě kouká, je opilý. „Nech mě Jeremy.. Jdi ode mě pryč!“ Vyjeknu a snažím se ho od sebe dostat. Jen se mi vysměje do obličeje a začne mě líbat. Bráním se mu a koušu ho bolestivě do rtů, ale on mi vrazí facku. Chytnu se za tvář, kde mám rudý flek neboli obtisk jeho ruky. Zamračím se, kopnu ho do rozkroku a uteču domů. Běží za mnou, ale já jsem rychlejší. Zabouchnu se v bytě, snaží se ke mně dostat, po chvilce to vzdá a já se svezu po zdi na zem. Stále mě pálí tvář po ráně, co jsem od něj schytala. Jdu se převléct do koupelny. Po vydatné sprše si lehnu do postele a usnu. Ráno mi přijde zpráva. Otevřu ji a tam stojí: „Včera jsi mi utekla, lásko, ale příště se ti to nepodaří. S láskou Jeremy“ Udiveně zírám na telefon. Zvednu se a začnu se rychle oblékat. Modlím se, aby nestál před mým barákem a díky mému štěstí rodiče odjeli na nějaký sraz kamsi do Ameriky, takže jsem tu zůstala sama. Opravdu jsem si nemyslela, že je takový a byl by schopný mne uhodit, ale zdání může klamat, jsem hloupá. Vyběhnu z bytu a běžím do školy. Jsem vystrašená k smrti a ještě k tomu, když ho uvidím před školou zírajícího na mně strnu. Obejdu ho a dojdu do třídy kde si ke mně jak jinak než sedne on. Zamračím se na něj. "Vypadni, Jeremy. Varuju tě" Zamračím se na něj a židli si posunu od něj dál. 

Chcete další část? :)

Vote a komentář potěší! :)