Love of immortal giant (POZASTAVENO)

Kapitola 1. - Pád hvězdy

Snažila se zapomenout.

Nevnímat hlasy již dávno ztracené minulosti. Věděla, že jestli má být léčba úspěšná, musí se odpoutat od těch démonů, jenž svazují její už tak přetěžkou mysl.

Doktor Swon, který ji v tom měl pomoci, si ale nevybíral zrovna ty nejlepší metody, jak přivést devatenáctiletou dívku „zpátky k rozumu".

Elektro-šoky a dlouhé hodiny v ledové lázni se tak staly pro nebohou Liv téměř každodenním rituálem. Účinky, skoro žádné, když se tedy nepočítaly třesy a noční můry, což zase patřilo přesně k těm negativním.

Přesto, Liv tímto očistcem procházela zcela dobrovolně, doufala, že se jedná o nutnost, jež napomůže alespoň k částečnému smytí hanebné špíny, hyzdící její temnou duši.

Neboť jak doktor Swon soudil, za svůj čin si nese vinu ona sama a je pouze její povinností to konečně přiznat, jedině tím se nadobro uzdraví. Podle jeho slov, byla Liv zkrátka jen nevyrovnaná a hysterická bytost, tak jako většina žen dvacátého století a právě tyto způsoby léčby dají nešťastnici šanci na klidný a vyrovnaný život.

Liv jeho vyjádřením vždy věřila, avšak v psychiatrické léčebně u sv.Thomase pobývala šest let a zatím se nic nevyvíjelo lepším směrem, o čemž svědčila i rostoucí řada prášků, které dostávala pravidelně každé ráno k snídani. Jeden modrý, dva červený, pět žlutých, půlku zeleného, klidně by si z nich všech už mohla seskládat celou duhu.

Jak pohlcená mlhou, se ploužila ve dnech chodbami nemocnice, jejichž odstín rozhodně nepřispíval k optimistickým myšlenkám pacientů.

Večery ovšem Liv trávila v rozlehlé zahradě, kvetoucí přímo za bílou zvětralou budovou s okny, zdobenými pevnými mřížemi.

Teprve v její zelené náruči se cítila být normální, od všeho zlého odpoutaná, pomalu by v této přírodní kolébce zapomněla i vlastní jméno, kdyby ji příliš tížilo.

Oáza klidu, určená přímo pro noční procházky.

I dnes Liv neodolala a, se souhlasem vrchní sestry, navštívila pozdní zahradu.

V útrobách nemocnice se v tu dobu slavil konec Sv. Valetnýna, i když ona byla toho názoru, že by se tento hloupý a zbytečný svátek měl, s okamžitou platností, nadobro zrušit, neboť láme srdce všem ženám, čekajícím na své muže, až se vrátí z války.. jestli vůbec.

Růžové vlaječky a přeslazené valentýnské pohlednice, jež stejně nikdy neopustí toto, bohem zapomenuté, místo, Liv prostě znechucovaly.

Vpisovala své stopy do písčité cestičky, vedoucí k jedinému jezírku zahrady a očima klidně brouzdala po obloze plné hvězd. S rukama ležérně vloženýma do kapes džín, se přibližovala k vodnímu zrcadlu, jenž chytalo zářivé dvojníky hvězd do své hladiny.

Liv se pohodlně posadila na jednu z přítomných dřevěných laviček a opět zvedla hlavu vzhůru k nebeskému království. Pozorovala a rozpoznávala mnoho souhvězdí, které se dnes večer objevily.

Jedna hvězda jí ale zaujala nejvíce, ta která nyní padala kolmo dolů z oblohy a opouštěla tím své světélkující sestry. Hvězda padala níže a níže, byl to krásný pohled.

Pak ale přišla chvíle, kdy Liv musela zbystřit, protože si uvědomila, že padající hvězda, krom toho že ocásek zanechaný za ní nemizí naopak sílí, míří podezřele blízko k její lavičce.

Nasucho polka při představě, jak na ní padá žhavá koule.

Naštěstí, hvězda v další příležitosti zahnula kousek stranou, stejně ale její kurz neopouštěl arénu zahrady.

Těsně nad Liv proletěla silná záře z hvězdy a ztratila se v korunách stromů, nacházejících jenom třicet metrů od Liv. Žádná exploze, žádný náraz, jedině jemné zhoupnutí větru, dalo vědět o jistém přistání.

Dosud otřesená, vyskočila z lavičky a trhanými kroky se vydala tím směrem, poněvadž s její zvědavostí nemohl strach nikterak soupeřit.

Prolezla hustou džunglí několika listnanů a to co objevila na konci cesty, ji naprosto vymazalo nedávnou touhu po hvězdě z mysli.

Totiž, po odkrytí poslední větve Liv uzřela, že před ní stojí cíl daleko zajímavější a současně děsivější.

„Verdammt!" Zahartusil černovlasý muž německy.

Liv se obávala toho nejhoršího a to, že vysoký ulízaný cizinec, oděný v černočerném kabátu, patří k hlavním nepřátelům mírumilovného lidstva.

Tady dávám první kapitolu, kdy se vše začíná rozjíždět :) Příští už bude klasika :D doufám, že to na nikoho nepůsobí zatím špatně :).. budu ráda za názor :)

  Verdammt - překlad- proklatě :)