Příběh plný lásky, lží, odpuštění a sebeobětování..
Pokud toužíte poznat lásku bohů, připravte si pohodlné bačkůrky, krabici bonboniéry a především štos papírových kapesníků k datu 14. 2. 2016.
Na Sv. Valentýna se může zamilovat každý, dokonce i mra...
Tiše klečela, byla doslova přišpendlená k zemi. Bála se učinit jakýkoliv, i pramalý pohyb, aby neupoutala jeho pozornost.
Stál, nanejvýš tři metry, od ní na jedné z několika písčitých cestiček v blízkosti kamenné sochy Sv. Marie a neuvěřitelným způsoben prskal německé fráze do všech světových stran.
Přestože rozlehlý parčík i jeho samotného osvětlovala silná záře půlnočního měsíce, Liv vzteklému cizinci nedokázala pohlédnout do tváře.
Muž byl totiž otočen zády k ní, tak aby na něm dívka rozpoznala pouze havraně černé ulízané vlasy, nasměrované dozadu, až k jeho zátylku a černočerný kostým, jemuž vévodil nebezpečně temný kabát, který se v ramennou, díky přítomné tvrdé látce, lehce rozšiřoval.
Liv, ukrytá v křoví, sledovala muže a bedlivě naslouchala těm ostrým slovům, jimiž neostyšně hýřil v éteru.
Německy sic nikdy pořádně neuměla, avšak v případě jistého návštěvníka, nebylo vůbec složité rozeznat tři základní výrazy, jež na planetě zemi zná dokonce i malé české děcko.
„Verdammt Brücke! Ich werde ihn zerstören! Heimdall du Trottel!" Hartusil s napřaženou pěstí směrem k noční obloze.
Liv to přišlo celkem směšné, neubránila se tedy naléhavému dětskému smíchu, který marně tlumila oběmi svými dlaněmi.
Chlapík, jako by náhle zbystřil, přestal zuřivě nadávat hvězdám. Vzápětí, celý pln zmatení, se rozhlédl dokola, kolem své osy a nastavil udivenou tvář šumění větru, snažíc se snad znovu zachytit ten zvláštní zvuk, jenž ho napoprvé vyrušil z jeho tak zoufalého lamentování.
Teprve nyní si Liv mohla prohlédnout i předek neznámého, včetně obličeje. Byl neobvykle dokonalý. Ostře řezané rysy, silná leč protáhlá čelist vybízela téměř k dotknutí se.
Malý jemně zašpičatělý nos a nepopsatelně nádherné modré oči, do jejichž temných studánek teď pronikaly paprsky měsíce, čímž působily jako dva světélkující safíry, to vše stačilo k tomu, aby se Liv nevěřícně zatajil dech.
Vypadal jako božská bytost, pocházející ze samotných výšin nebes. Anděl, nejspíš ten padlý, neboť taková krása by už i v nebi, musela hraničit se samotným hříchem pýchy, kmital chaoticky hlavou ze stany na stranu a stále hledal svého narušitele.
Liv se na chvíli přistihla, jak hypnotizuje ty andělsky úzké rty, nepatrně pootevřené, asi aby ji dostávaly do mdlob ještě více než, v tento moment, celý zevnějšek muže.
Nemohla tomu uvěřit, právě hledí na jednoho z Němců, nejspíš nacistu, přítomného zde v Británii a ona se nezmůže na nic jiného, než-li obdivovat jeho krásný vzhled.
Najednou cítila neodkladnou povinnost, někoho uvědomit. Dostala se ze svého křečovitého štronza a pokusila se o nenápadný pohyb vzad.
Jenže, to byla ta pravá osudová chyba, jež napomohla Němci zachytit svůj dlouho hledaný cíl.
„Hey.. Du!" Natočil se konečně k ní, přesněji k velkému křoví, rozkvétajícímu za dřevěnou lavičkou.
Naléhavost sametového hlasu ji probodla skrz na skrz a ona zemřela, nebo si to alespoň v té sekundě přála.
„Hey Du, wer bist du? Komm zu mir!" Poručil zlostně k lavičce.
Nevěděla, co dělat. Muž se zatím, dvěma prudkými kroky, dostal až před zeleň, schovávající, pobledlou dívku, ve svých útrobách. Tyčil se nad ní jako nádherný noční přízrak.
Již bylo zbytečné se ukrývat.
Opatrně se vypotácela z větví ven a stanula tváří v tvář muži, jemuž se teď rozhodně neodvažovala podívat do očí.
Jen půl metru „bránilo" vzájemnému dotyku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Wer bist du ?" Němec nečekaně zjemnil svůj hlas, jako kdyby nemohl uvěřit, že mu křoví vydává takovouto odpověď.
Šokován, možná i kapku zvědav, sjížděl Liv svým zvídavým pohledem.
Ta ovšem ale ani nehlesla.
„Wer bist du, Liebe?" Zopakoval se stejnou něžností v očích, což Liv i nadále unikalo, kvůli její svěšené hlavě, pomalu až k zemi.
„Eheheh.." uchechtl se, zřejmě pochopil, že pláče na špatném hrobě.
Naklonil se tedy k ní, co možná nejblíže a dvěma prsty zvedl její bradu vzhůru, tak aby Liv viděl zpříma do tváře.
„Ah, Americáno," usmál se vřele.
Verdammt Brücke! Ich werde ihn zerstören! Heimdall du Trottel! - Zatracený most! Já ho zničím! Heimdalle ty idiote!
Hey du komm zu mir-Wer bist du-Liebe - Hey ty, pojď sem ke mně-Kdo jsi-Drahá
Tak tady vydávám další část.. :) Moc se omlouvám, ze začátku jsem tento příběh chtěla vydat jako další speciál, ale díky jeho složitosti a zdlouhavosti a mým jistým potížím v reálném živote, jsem se nakonec rozhodla, že v něm budu pokračovat jako v dalším ze svých příběhů.. jen o něco málo kratší :D Moc se tedy omlouvám, snad jsem nikoho nenaštvala.. o to víc se teď budu snažit, aby byl příběh duchaplný a neomezeně romantický :DDD Což je pro mě dost veliký boj.. pač jsem antiromantic.. :D
