Rebelka

Šestá

Seděla jsem na pohovce s mámou, tátou a bráškou. Před námi stál můj dokreslený obraz a rodiče ho hodnotili.

"Mně se líbí." řekla máma a přešla k obrazu. "Koukej jak ten vodopád vypadá! A navíc je zamrzlý! To bysme ani jeden nedokázali! Máš talent a já to vím." přišla, dala mi pusu a objala mne. Táta vstal a řekl: "Myslel jsem si, že na to nemáš, že jsi moc roztěkaná. Ale tohle všechno zahazuje za hlavu. Už vím a i cítím, že jsme udělali dobře." objal mně a řekl bráškovi, že už by měli jít na basebolový zápas. Máma šla pracovat a já číst si. Tohle je u nás nedělní pohoda.

Ráno v pondělí mě táta vzal autem kvůli obrazu. Rozloučila jsem se s ním a spěchala dovnitř.

"Nejhezčí obraz bude vystaven v galerii a ostatní budou prodány různým rodinám!" hlásal školní rozhlas a všichni doufali, že ten JEJICH obraz bude viset v galerii. Já už jsem to předem vzdala.

Po škole jsem se potkala s Lukem a šli jsme do galerie Art v Praze. Tam také měl být dnes vystaven ten VÝHERNÍ obraz.

"Vedle tebe vypadám jak liliput!" smála jsem se s ním, když jsme procházeli okolo plakátu na film.    "Takhle pojmenovat film? Blbej nápad!" smál se se mnou. "Tak už jsme tady. Táta říkal, že budeme první co uvidí ten obraz z naší školy." říkal při otvírání dveří. "Jo? WOW! Rychle pospěš! Chci ho vidět!" chytla jsem ho za ruku a táhla za sebou. "Prej si řekla, že tvůj obraz to nebude! Pořád v to věříš?" zastavil se vedle přikrytého obrazu. "No. Nedoufám v to, ale nějaká naděje tam stále ještě je." přišla jsem k obrazu. "A možná mě naplňuje nadějí  jiná věc. Spíš OSOBA." on se usmál a řekl: "Musíš vydržet, obraz se totiž odkryje ve dvě! Haha!" posmíval se mi a ukazoval na mě. "Ty! Počkej až tě chytím!" rozběhla jsem se za ním.

Běhali jsme tam až zaběhl do slepé uličky. "Haha!" napodobyla jsem jeho posmívání a přišla k němu. Drze se usmíval a rošťácky mrkal. Zavřel oči a já potichu odešla. 

Seděla jsem před obrazem ani ne minutu a už mě našel. "Hledal jsem tě." sedl si ke mně a opřel se rukama. Já jsem se na něj podívala a viděla něco, o čem on nevěděl, že vím. TOUHA. On mě měl rád a v jeho očích jsem viděla touhu. On ji nedusil, ale já ano. Od toho telefonátu s Andrewem jsem se rozhodla, že s nikým nebudu chodit, ale jen co si to slíbím je to další kluk, co se mi líbí. KRUCIPÍSEK!  zakleji v duchu a kouknu se na hodiny. "Už jsou dvě!" otočím se na něj a on udělá totéž. "Už jde taťka." stoupne si čelem k vysoké postavě. "Konečně." zašeptám a skloním hlavu, cítím totiž jeho pohled. Pohled Luka.

"Představuji Vám...Obraz Zmrzlého Vodopádu!" odkryje otec Luka bílé plátno a pod ním se objeví MŮJ obraz. Potichu zajásám a obejmu Luka a poděkuji mu, že mě sem vzal. On se usměje a jde mě doprovodit domů.

"Tak zítra ahoj." rozloučím se a on přikývne a zamává.

Vejdu domů a vím, že se budu muset učit ale... CRRRRRRRRRRRRRRRRRR zazvoní zvonek.

Otevřu dveře a Luk si mě k sobě přitáhne a dlouze políbí. Pak se odtrhne, omluví se a jde pryč. Mám chuť zařvat, ale slib jsem dala holkám a nemůžu ho porušit.

"Promiňte." usměji se na fotku v mobile a běžím za Lukem. Zastavím ho a on se otočí. Jeho pohled je vášniví, ale zároveň provinilý. "Neomlovej se, za nic nemůžeš." usměji se a dám mu pusu na čelo a běžím dovnitř.

Ceeeeeeelou noc se mi zdálo o jeho polibku a ještě ráno jsem si skousávala ret, jak jsem nemohla zapomenout na jeho rty.