Seděla jsem na pohovce s mámou, tátou a bráškou. Před námi stál můj dokreslený obraz a rodiče ho hodnotili.
"Mně se líbí." řekla máma a přešla k obrazu. "Koukej jak ten vodopád vypadá! A navíc je zamrzlý! To bysme ani jeden nedokázali! Máš talent a já to vím." přišla, dala mi pusu a objala mne. Táta vstal a řekl: "Myslel jsem si, že na to nemáš, že jsi moc roztěkaná. Ale tohle všechno zahazuje za hlavu. Už vím a i cítím, že jsme udělali dobře." objal mně a řekl bráškovi, že už by měli jít na basebolový zápas. Máma šla pracovat a já číst si. Tohle je u nás nedělní pohoda.
Ráno v pondělí mě táta vzal autem kvůli obrazu. Rozloučila jsem se s ním a spěchala dovnitř.
"Nejhezčí obraz bude vystaven v galerii a ostatní budou prodány různým rodinám!" hlásal školní rozhlas a všichni doufali, že ten JEJICH obraz bude viset v galerii. Já už jsem to předem vzdala.
Po škole jsem se potkala s Lukem a šli jsme do galerie Art v Praze. Tam také měl být dnes vystaven ten VÝHERNÍ obraz.
"Vedle tebe vypadám jak liliput!" smála jsem se s ním, když jsme procházeli okolo plakátu na film. "Takhle pojmenovat film? Blbej nápad!" smál se se mnou. "Tak už jsme tady. Táta říkal, že budeme první co uvidí ten obraz z naší školy." říkal při otvírání dveří. "Jo? WOW! Rychle pospěš! Chci ho vidět!" chytla jsem ho za ruku a táhla za sebou. "Prej si řekla, že tvůj obraz to nebude! Pořád v to věříš?" zastavil se vedle přikrytého obrazu. "No. Nedoufám v to, ale nějaká naděje tam stále ještě je." přišla jsem k obrazu. "A možná mě naplňuje nadějí jiná věc. Spíš OSOBA." on se usmál a řekl: "Musíš vydržet, obraz se totiž odkryje ve dvě! Haha!" posmíval se mi a ukazoval na mě. "Ty! Počkej až tě chytím!" rozběhla jsem se za ním.
Běhali jsme tam až zaběhl do slepé uličky. "Haha!" napodobyla jsem jeho posmívání a přišla k němu. Drze se usmíval a rošťácky mrkal. Zavřel oči a já potichu odešla.
Seděla jsem před obrazem ani ne minutu a už mě našel. "Hledal jsem tě." sedl si ke mně a opřel se rukama. Já jsem se na něj podívala a viděla něco, o čem on nevěděl, že vím. TOUHA. On mě měl rád a v jeho očích jsem viděla touhu. On ji nedusil, ale já ano. Od toho telefonátu s Andrewem jsem se rozhodla, že s nikým nebudu chodit, ale jen co si to slíbím je to další kluk, co se mi líbí. KRUCIPÍSEK! zakleji v duchu a kouknu se na hodiny. "Už jsou dvě!" otočím se na něj a on udělá totéž. "Už jde taťka." stoupne si čelem k vysoké postavě. "Konečně." zašeptám a skloním hlavu, cítím totiž jeho pohled. Pohled Luka.
"Představuji Vám...Obraz Zmrzlého Vodopádu!" odkryje otec Luka bílé plátno a pod ním se objeví MŮJ obraz. Potichu zajásám a obejmu Luka a poděkuji mu, že mě sem vzal. On se usměje a jde mě doprovodit domů.
"Tak zítra ahoj." rozloučím se a on přikývne a zamává.
Vejdu domů a vím, že se budu muset učit ale... CRRRRRRRRRRRRRRRRRR zazvoní zvonek.
Otevřu dveře a Luk si mě k sobě přitáhne a dlouze políbí. Pak se odtrhne, omluví se a jde pryč. Mám chuť zařvat, ale slib jsem dala holkám a nemůžu ho porušit.
"Promiňte." usměji se na fotku v mobile a běžím za Lukem. Zastavím ho a on se otočí. Jeho pohled je vášniví, ale zároveň provinilý. "Neomlovej se, za nic nemůžeš." usměji se a dám mu pusu na čelo a běžím dovnitř.
Ceeeeeeelou noc se mi zdálo o jeho polibku a ještě ráno jsem si skousávala ret, jak jsem nemohla zapomenout na jeho rty.
ČTEŠ
Rebelka
عاطفيةTina je mladá holka. Kluci se jí líbí, ale podle ostatních nenašla toho "pravého". Ona si to už ale myslela. S Andrewem. Jenže ten má holku a na Tinu kašle. Její nej kamarádky ji podporují a pak se Tina zamiluje do Luka, jejího spolužáka.