Dcera Bílé královny

3. část

,,Kloboučníku, co se tu děje? Proč je dole Šklíba a ten jednorožec?" slyšela jsem ženský hlas, otočily jsme se a stála tam královna celá v bílém. Viděla že jsem rozklepaná.

,,Pojď se mnou, udělám ti čaj." usmála se a natáhla ke mě ruku. Rychle jsem zakroutila hlavou a udělala tři kroky dozadu a v tu chvíli mi spadl šátek z krku. Zděsila se.

,,Kdo ti to udělal?" zeptala se mě, do očí se mi nahrnuly slzy, ale zapudila jsem je.

,,Moje máma."

,,Jak na tebe mohla vztáhnout ruku hm? Jak se jmenuješ?" zeptala se, otočila jsem se na Kloboučníka a hledala Šklíbu.

,,Bojí se Vaše výsosti. Vezmu ji raději za Šklíbou, přivedl jí." řekl Kloboučník, chtěla jsem utéct, jak jsem udělala krok, z batohu mi vypadly mé kresby. V tu chvíli se Kloboučník sehnul a prohlížel si je.

,,Kdy si je kreslila?"

,,Když jsem byla menší, o všem tady se mi zdálo. O tobě, o Šklíbovi, Marmorialu a o tomhle zámku. Taky se mi zdálo, že mi někdo ve snu četl. Šklíba říkal že to byl začátek proroctví o Alence a Tlachapoudovi." chrlila jsem ze sebe informace.

,,Nechceš klobouk maličká?" zeptal se mě Kloboučník, rozesmála jsem se.

,,Zatím ne, o můj mě připravil Šklíba. Líbil se mu, dostal ho jako odměnu. Já, asi to bude znít divně, ale nechci domů." řekla jsem mu, usmál se.

,,Proč je vrána jako psaní stůl?"

,,Nemám ponětí." usmála jsem se, Bílá královna se na mě usmála.

,,Pojď na čaj děvče."

,,Jmenuju se Rebeka." přikývla jsem a šla s ní. Pochopila že ruku jí nepodám, možná je to projev neúcty, ale kdyby věděly jak se ke mě doma chovají, nedivily by se. Přišly jsme do velkého sálu, bylo mi to tady povědomé, jako bych tu byla. Udělala mi čaj a za pár minut ze mě všechno opadlo a já se tu cítila jako doma.

,,Proč ti matka ubližuje Rebeko?" zeptala se mě, podívala jsem se na ní.

,,Ona není moje biologická matka Vaše výsosti. Našly mě jako malou a adoptovaly mě. Tátu miluju, ale moje máma pije. Je alkoholička a často u nás lítá nádobí. Když chci utéct z toho blázince, jdu do parku kde mě uklidňují břízy a duby. Říkají mi že se to v dobré obrátí a že jednou najdu to, co hledám." usmála jsem se, čaj byl černý, takový mám ráda.

,,Jak dlouho slyšíš stromy?"

,,Už od osmi let kdy to začalo. To ,,máma,, začala pít, křičet a házet věci. Jenže včera to zašlo mnohem dál. Málem mě uškrtila. Nejsem jejich, nemusí mě mít rádi." řekla jsem narovinu, sundala jsem si mikinu a ona se na mě zadívala. Co? Je na mě něco divného?

,,To znaménko." dostala ze sebe, podívala jsem se.

,,Menší vada na kráse, ale nic co by mi vadilo."

,,Alysso." vydechla a oči se jí zalily slzamy. Cože?!

,,Já jsem Rebeka." protestovala jsem, ale ona si stáhla vlasy za rameno a měla úplně to samé znaménko ve tvaru koňské hlavy pod klíční kostí jako já. Ve mě hrklo.

,,Ne." vyhrkla jsem, zvedla se a utekla. Jako ten největší srab jsem utekla, dole sedla na Leu.

,,Prosím jeď."

,,Co se děje Rebeko?" zeptala se mě, utřela jsem si slzy.

,,Rebeko!" volala na mě Bílá královna, byla nedaleko nás.

,,Prosím Leo, chci odsud pryč. Chci zpátky domů." řekla jsem, vyrazila tryskem dopředu a já jí nechala běžet.

,,Udělala jsi hloupost Rebeko, Bílá královna by ti dala všechno." šeptaly mi stromy.

,,Zlomila jsi jí srdce Alysso, od toho neutečeš. Jsi princezna." dodalo pár keřů, slíbila jsem tátovi že se vrátím. Tátu tam s ní nenechám, nikdy.

,,Měla by jsi se vrátit Bex." řekla mi Lea, zastavila se a podívala se na mě.

,,Nechci se vrátit."

,,Už se to rozneslo, stromy jsou drbny, už se to jistě doneslo Krvavé babě a těm jejím dvěma poskokům." naléhala na mě Lea.

,,Nemá draka?" zeptala jsem se jí a ona přikývla.

,,K jeho poražení potřebujeme meč Šaršoun a ten je v Salazem Gram u Krvavé baby." prozradila mi, z batohu jsem vyndala uhly.

,,Co jdeš dělat?" plašila, rozesmála jsem se.

,,Počkej, to uvidíš." mrkla jsem na ni a dala se do práce. Srst jsem jí obarvila na černo a přidala červené ponožky a lysinu. Roh jsem jí obarvila na černo. Sobě jsem vlasy obarvila uhlem na černo-červené a usmála jsem se.

,,A teď můžeme klidně na Salazem Gram Leo." zasmála jsem se, vyhoupla jsem se znovu na její hřbet a ona mě nesla až na hrad Červené královny. Nechala jsem ji stát před hradem a šla dovnitř sama. Procházela jsem chodbamy toho překrásného hradu a hledala meč. Potom jsem se musela zastavit a mlčet.

,,Ilosoviči, prý se dcera mé sestry vrátila zpátky do podzemí. Najít a utnout hlavu dříve než se dostane na Marmoreal." slyšela jsem hlas královny, za půl hodinky to bylo už jen tiché chrápání. Proklouzla jsem a viděla jak se v jejím pokoji třpytí meč. Šaršoun! Našlapovala jsem potichu jako myška a meč si vzala. Potom jsem probíhala chodbamy zpět na nádvoří, kde si mě všimlnul ten Ilosovič. Běžel za mnou, ale já jsem byla rychlejší. Vyhoupla jsem se na Leu a ta běžela zpátky.

,,Mám ten meč, co teď?" zeptala jsem se jí, zpátky na Marmoreal je prý nutnost. Běžela zpátky, před zámkem jsem se ale zarazila. Vypadáme jako magoři, schovám se u Kloboučníka a Leu do stájí. Uhly nešly smýt, takže musíme počkat alespoň hodinku a potom to zkusit znovu. Seděla jsem u Kloboučníka a pila čaj.

,,Ta Červená vražda už o mě ví." vyhrkla jsem mezi dveřma, podíval se na mě a viděl meč.

,,Ty máš worpálový meč!" zasmál se a vtáhl mě dovnitř. Schová mě tady než nadejde čas.

,,Bílá královna bez tebe smutní Alysso, má tě ráda. Dokonce jsem jí viděl ronit slzy. Hledala tě dlouhých sedmnáct let, chce jen svou dceru."

,,Já nechci být princezna Kloboučníku a navíc se chci vrátit domů." řekla jsem, posadil se.

,,Tebe matka bije a chceš se tam vrátit? Proč je tedy havran jako psací sůl."

,,Kloboučníku, mám tam tátu, má mě rád a já jeho taky. Jdu za Leou, jdu z ní smýt ten uhel." mrkla jsem na něj a šla do stájí. Byla nadšená, odvedla jsem jí ze stájí dozadu abych jí umyla.

,,Nevrť sebou Leo!" okřikla jsem jí, voda se jí moc nelíbila, ale šlo to dolů.

,,Maskování dobré Bex, ale i tak na nás přišly."

,,Ilosovič možná, ale utekla jsem mu, nezapomínej na to." zasmála jsem se, oklepala se a protáhla se.

,,Bílá je lepší." zařehtala mým směrem, protočila jsem oči.

,,Ale i na temnotě něco je Leo to musíš uznat. Červená vražda má úžasný hrad."

,,Tohle je špatné a ty to víš. Neměla by jsi takhle myslet. Jsi princezna." namítla ihned Lea.

,,Ne, nejsem princezna Leo. Jsem Rebeka Islesová, ta divná holka z Londýna, adoptivní spratek alkoholičky a můj táta je světec. Chci domů chápeš, patřím do Londýna, vyrůstala jsem tam. Chci svýho tátu." přesvědčovala jsem jí a potom se vyhoupla na její hřbet. Už byla opět bílá, narozdíl ode mě. Pomalu šla zpátky do stájí, jenže jsme narazila na problém...Bílá královna.