Hopeless Hope (FF, TMR, CZ)

1. ,,Cože? Klec? Kde to sakra jsem?!''

Skřípot.

To bylo to, co jsem jako první uslyšela. 

Najednou jsem se rozjela někam nahoru. Nejdříve jsem cítila strach. A hned na to se mi sevřel žaludek. Chtělo se mi zvracet, tak jsem se pokusila stoupnout ale zapotácela jsem se opět k zemi. 

Zničehonic jsem se rozjela ještě mnohem rychleji než před pár vteřinami. 
,,Pomoc!'' Zakřičela jsem. Nic.
Chvíli jsem přemýšlela, než jsem si vzpomněla na své jméno. Melanie. Tak se jmenuju.
Sevření žaludku bylo pryč a tak jsem se ihned pokusila znovu stoupnout. Stála jsem a rozhlédla se kolem. 
,,Cože? Klec? Kde to sakra jsem?!'' Zeptala jsem se i přes to, že jsem věděla že mě nikdo neslyší. 
Bylo tu plno beden s nápisem ZLOSIN. Nevěděla jsem, co to znamená ale měla jsem takový pocit, že to není nic dobrého.

Najednou se klec zastavila. Uslyšela jsem sirénu.
Hned poté se rozsvítilo červené světýlko, které ihned znovu zhaslo.
Najednou se pomalu začala klec otevírat. Slyšela jsem hlasy. Chlapecké hlasy. Bála jsem se a tak mě na chvilku napadlo, že bych dělala mrtvého brouka. To vždy zabere, ne? Jenže než jsem něco stihla udělat, klec byla otevřená celá dokořán. Zamžourala jsem a promnula si oči abych vůbec něco viděla, denní světlo bylo až moc silné.

Někdo ke mně skočil. Skočil tak silně, že jsem spadla zpátky na zem. Dala jsem si ruku přes oči protože si mé oči ještě nezvykly na denní světlo. Ale i přes to mi to nedalo, a koukla se kdo ke mně skočil. Byl to vysoký, blonďatý kluk s rozcuchanými vlasy.

,,Ahoj, já jsem Newt, vítá-'' nedořekl to a koukal na mě s otevřenou pusou.
Copak nikdy neviděl holku?!
,,Frase! Je to holka!'' vykřikl najednou.
Páni, ten má ale postřech! Koukal na mě a pak mi podal ruku. Váhala jsem, jestli mu můžu věřit.

Nakonec jsem mu svou ruku podala. Pomohl mi vstát. Byl asi o hlavu a půl vyšší než já, a to mě trochu znervózňovalo. Musela jsem zaklonit hlavu abych se mu koukala do očí, měl je krásné. Byli čokoládově hnědé. Chvíli jsme na sebe jen tak zírali. Dokud jsem něco konečně neřekla.

,,Díky'' poděkovala jsem mu. Mlčel.
Potom jsme na sebe znovu zírali. Trvalo to jen pár minut, dokud nám to nezkazil nějaký chlapec s asijskými rysy.
,,Hej Newte! Nechceš nám ji taky náhodou ukázat?!'' křikl na Newta asiat.
,,Upřímně Minho? Moc se mi nechce.'' křikl zpět na Minha. 

Usmál se.
,,Jak jsem řekl, jsem Newt, a ty?'' zeptal se.
Já neváhala a odpověděla mu ,,Melanie. Jmenuju se Melanie.'' 
Jeho úsměv se trochu rozšířil. Musela jsem se taky usmát. Newt si promnul ret, bylo to tak strašně sladký, že jsem měla sto chutí ho vzít za tričko, políbit ho a prohrábnout prsty jeho rozcuchané vlasy. Přemohla jsem chtíč a neudělala to. Byla to krásná chvilka, mlčky jsme na sebe zírali. Cítila jsem motýlky v břiše bůhví proč. Připadalo mi to jako věčnost co tam stojíme, ale mně to nevadilo. Vlastně jsem si to docela užívala. Dokud za námi neskočil ten asijský chlapec, jménem Minho a zkazil nám tu krásnou chvilku. Newta jsem vůbec neznala, ale cítila jsem, jako by mě něco k němu táhlo. Nevím co, ani proč ale je to tak.

,,Ahoj, já jsem Minho.'' představil se mi a usmál se na mě.
,,Já jsem Melanie, těší mě.'' představila jsem se mu také a na oplátku mu opětovala usměv.
Pak najednou promluvil blonďák.
,,Pojď, vysadím tě nahoru.'' řekl a chytil mě za bok a vyhoupl nahoru.
,,Děkuju.'' poděkovala jsem mu.
Minho i Newt se odrazili o podlahu a vyhoupli se nahoru.
Snad všichni kluci okolo se začali překřikovat. Křičeli věty typu ,,Tahle bude moje!'' křikl někdo z davu. ,,Ne ne, ta bude moje! Rozhodně moje!'' křikl další.  ,,Páni, ta je sexy! Tvůrci se asi báli, že by jsme se tu nudili!'' při téhle větě mi přejel mráz po zádech. Jak to sakra myslel?! Jakože si budou se mnou jen užívat nebo co?! Znásilní mě někde za stromem?!  Najednou k nám přišel vysoký chlapec tmavší pleti, vypadal trochu děsivě. Přišel ke mně a představil se mi. 
,,Já jsem Alby. Vůdce placu. Rád bych tě tu provedl a vše ti vysvětlil jenže mám ještě něco na práci, takže to tentokrát přenechám tady Newtovi.'' řekl a já se usmála a na oplátku se mu také přestavila.
,,Já jsem Melanie.'' usmál se na mě a já hned změnila názor. Není děsivý, je náhodou moc milý. 

Pak najednou strašně moc nahlas zakřičel do davu ,,Jestli se té holky někdo jenom dotkne, skopu ho do kuličky a hned po tom ho shodím z útesu!'' křičel tak nahlas, až jsem si musela držet ruce na uších.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

- Tak jo, tohle je první kapitola! Doufám že se Vám líbila. Je trošku delší ale nevěděla jsem, jak to zkrátit! :D 
Omlouvám se za případné pravopisné chyby. 
Tohle je moje historicky první povídka takže doufám, že si mě pořádně podáte! :D

- Můžete napsat komentář, dát mi vote nebo popřípadě mě follownout! 

Díky moc
    Rtjkaa♥