Hopeless Hope (FF, TMR, CZ)

2. ,,Tebe si ještě najdu."

Poté co Alby odešel, se dav chlapců pomalu zmenšoval. Dokud jsme tam nestáli už jen já a Newt.
Chvíli jsme na sebe mlčky koukali, než promluvil.
,,Tak jo. Vítej,'' řekl s úsměvem a zároveň u toho šel kupředu. ,,měli by jsme asi začít s tím, že ti poví-'' nedokončil větu, protože si všiml že nejdu vedle něj ale že stojím asi tři metry za ním.

Došel ke mně a chvilku na mě koukal. ,,Děje se něco?" mlčela jsem. ,,Hej, jsi v pohodě?'' zeptal se a já pořád mlčela a koukala na ty obrovské kamenné zdi. Byli asi dvě stě metrů vysoký a zarostlý břečťanem. Když si konečně všiml že koukám na ty zdi, koukl se na mě a pochopil že mě zajímají. Ale asi se to rozhodl ignorovat když pokračoval v minulé konverzaci.
,,Takže, jak jsem řekl. Začneme tím, že každý den, si budeš zkoušet nějakou práci. Vlastně tu máme jen sedm prací. První jsou meďo-'' opět nedokončil větu, ale tentokrát protože jsem mu do toho skočila.
,,Co je za těmi zdmi?'' zeptala jsem se ho. Konečně jsem se na něj koukla ale on si jen nervózně promnul rty. Sakra! Ať s tím hned přestane!

,,To je teď vedlejší, pojď.'' řekl. Vzal mě za paži a začal mě tahat směrem k nějaké...budově. Dalo by se to tak říct. Štvalo mě, že mi nechce odpovědět. A tak jsem ho s tím začala otravovat.
,,No tak, Newte prosím.'' zaprosila jsem. ,,Proč mi nemůžeš jednoduše odpovědět, co je za těmi zdmi?!'' řekla jsem mu s vyšším hlasem. Hned jsem toho zalitovala, ale vypadalo to že to pomohlo.

Najednou pustil mou paži a otočil se ke mně tváří v tvář. Teprve teď mi došlo, že jsme na kraji nějakého lesa. Podíval se mi do očí a konečně začal mluvit.
,,Za... Za těmi zdmi, je labyrint,'' odmlčel se, asi abych to vstřebala.
Labyrint?! To jako, že jsme uprostřed labyrintu?!
,,víš, kdyby jsi mě jen nechala domluvit řekl bych ti to dřív nebo později." řekl a koukl se mi hluboko do očí.

Nechtěla jsem, aby viděl ten strach a zmatení v mých očích. A tak jsem jimi uhnula k zemi. ,,Takže.. Máme tu sedm prací, jak slyšíš asi už po třetí,'' ušklíbl se.
,,každý den si budeš jednu práci zkoušet, a ta která ti půjde nejlépe tak tu budeš dělat, guty?'' dopověděl a usmál se na mě. Doteď jsem si toho nevšimla, ale má strašně sladký úsměv.

Poté mi vše vysvětlil o labyrintu a jak se věci mají. Provedl mě tu a řekl, že tomu lesu, u kterého jsme stáli se říká Krchálek. Potom ukázal na onu velkou budovu s názvem Dvůr kde je jídelna, kuchyně a někdo tam dokonce i spí. Poté ukázal na zahrady. Také nezapomněl na Krvárnu, kde se zabijí a porcují zvířata. A podotkl, že málokdo má na to žaludek. A jako poslední ukázal na zvláštně vypadající menší budovu. Byla to ošetřovna kde pracují meďoši.

,,Hej Chucku! Pojď sem prosím tě.'' zavolal Newt na roztomilého, baculatého chlapce. Vypadal tak na dvanáct let, měl hnědé vlasy s kudrliny. Chuck k nám přiběhl a představil se mi s úsměvem na tváři.
,,Ahoj, já jsem Chuck.'' prohlásil a já se na něj musela usmát protože byl děsně roztomilý.

,,Ahoj,'' odpověděla jsem na pozdrav a pokračovala. ,,já jsem Melanie.'' dopověděla jsem a otočila se na Newta. Ten na mě jen s úsměvem zíral, dokud si nevšiml že já si všimla jeho. Zrudl. Ten kluk vážně zrudl! Pousmála jsem se nad tím a otočila se zpět k Chuckovi.

,,Chucku,'' začal Newt. ,,půjdeš s Mel do jídelny a dáš jí jídlo?'' koukl na mě, usmál se a pokračoval. ,,A ještě, jestli by jsi jí šel pomoct najít nějaké pěkné místo na spaní.'' koukl prosebně na chlapce. Chuckovi se jen úsměv na jeho tváři rozšířil. Vzal mě za ruku a začal mě tahat směrem ke Dvoru.
,,Neboj se Newte, postarám se o ní.'' odpověděl po cestě aniž by se ohlédl dozadu.
,,Jasně, já vím Chucku.'' křikl na Chucka. Potom nás ještě doběhl, vzal mě za druhou ruku a pošeptal mi ,,Tebe si ještě najdu.'' a pak odběhl na opačnou stranu.

Celou cestu k jídelně jsem se křenila. Když jsme s Chuckem vešli do jídelny, všichni se na nás začali koukat. Chuck mě prorval až k výdejnímu okýnku, kde byl kluk tmavší pleti.
,,Ahoj, já jsem pánvička, místní kuchař jak už jsi asi poznala.'' usmál se na mě a já mu úsměv opětovala.
,,Ahoj, já se jmenuju Melanie.'' představila jsem se také.
,,Tak jo, těší mě. Hele, tady máš jídlo, potom když tak pokecáme jo?'' řekl a začal podávat dalším placerům své porce.
,,Jasně, a díky moc.'' poděkovala a šla si přisednout k Chuckovi.

Když jsme měli skoro dojedeno, přisedl si k nám onen chlapec s asijskými rysy. Mám pocit že se jmenoval Minho.
,,Čau, tak jak se ti tu zatím líbí?'' řekl přátelsky a proto jsem se na něj usmála a odpověděla mu.
,,Ahoj, jo je to tu fakt zajímavé ale zároveň trochu děsivé.'' Slovo děsivé jsem řekla o něco tišeji. ,,Ty jsi Minho že?'' Zeptala jsem se ho trochu rozpačitě. ,,Jo, správně. Jsem Minho. Ale klidně mi můžeš říkat Pan Perfektní.'' zakřenil se na mě. ,,Ježišii.'' zasmála jsem se a začala zase jíst. Chuck se začal smát a já hned nato taky.
,,Stačí Pan Perfektní ale Ježíši taky ujde.'' rozesmál se a já s Chuckem taky. Pak si někdo přisedl k nám ke stolu, jenže přes slzy ze smíchu jsem neviděla kdo. Když jsem si slzy konečně utřela, všimla jsem si jak na nás nechápavě hledí Newt, koukla jsem se na Minha který na mě nakrčil obočí, zakřenil se a my se zase začali smát.

Musela jsem uznat, že i když tu jsme uvězněni a jde nám vlastně o kejhák, tak se tu vlastně dost bavím. Většina placerů jsou děsně fajn a je s nimi sranda. Ještě nějakou tu chvilku jsem nad tím přemýšlela dokud si ke mně nepřisedl Newt.

,,Ahoj.'' pozdravil mě s úsměvem. Já mu úsměv opětovala a pozdravila ho také.
,,Ahoj.'' řekla jsem a jeho úsměv se o něco málo rozšířil. Potom jsme na sebe opět jen tak mlčky koukali, stával se z toho snad dokonce nějaký zvyk. Jenže pak nám to opět zkazil Minho, z toho je taky už nějaký ten zvyk.

Sedl si mezi mě a Newta, takže jsme se museli trochu posunout. Začal se smát. Ale smích mu také rychle zase zmizel když mu došlo, že my se nesmějeme. Koukli jsme na sebe s Newtem a začali si povídat jako kdyby tu Minho nebyl.
,,A co jinak? Líbí se ti tu zatím co tu jsi?'' zeptal se mě s úsměvem na tváři Newt.
Přikývla jsem. ,,Jo, je to tu fajn. Jen..Jen Minho je takový divný, přijde mi takový.. takový trochu namyšlený..'' povzdychla jsem si, cítila jsem jak mi cukají koutky a tak jsem se začala chvilku dívat do země.
,,Jo to Minho je, takový povrchní frasák.'' usmál se a koukl na mě.
,,Tak dost! Vždyť já jsem tu taky! A nejsem namyšlený ani povrchní frasák ty grinde!'' začal Minho křičet a ukazoval na Newta. Už jsem skoro nevydržela potlačovat smích. Koukla jsem na Minha a začala mluvit. ,,Minho! Ahoj. Ani jsem si tě nevšimla, kdy si přišel?" řekla jsem překvapeně. Newt vyprskl smíchy a já hned po něm ale Minho se jen zamračil a řekl.

,,Tak jo vy frasáci, když to chcete takhle, tak fajn!'' řekl, zvedl se a odešel zatímco jsem se s Newtem ještě pořád smála. Když jsem se šla projít po Place, potkala jsem cestou Albyho.
,,Ahoj Alby.'' usmála jsem se.
,,Čau Melanie. Hele, když už tě vidím tak není na tebe někdo... já nevim, zlej?" zeptal se, já se nad tím jen pousmála.
,,Ne Alby, nikdo na mě není zlý.'' ujistila jsem ho. ,,Naopak, jsou na mě všichni moc hodní.''
,,Tak jo. Když tak řekni mně nebo Newtovi, jeden z nás se o něj potom postaráme, guty?'' nevěděla jsem, jak mu poděkovat za tu jeho starost a tak jsem ho pouze objala.

Na chvíli strnul, ale potom mě objal také. Když jsem se odtáhla, viděla jsem koutkem oka jak se na nás Newt upřeně dívá. Trochu mě to znervóznilo tak jsem se na něj usmála. Usmál se taky a odešel někam do lesa.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

- Tak tohle je konec další kapitoly. Přemýšlím i o pohledu z Newtovy strany, mohlo by to být zajímavé ale ještě pořád nevím můžete mi když tak napsat váš názor na pohled z Newtovy strany.

Když tak můžete kapitolu okomentovat nebo jí můžete dát vote :)

Rtjkaa :)