Až Na Dně

5. kapitola- Pistole v ruce

Ráno jsem vstal ze své podlahy, kde jsem usnul, a můj pohled směřoval na postel. Byla čistě ustlaná a máma nikde. Byl jsem rád, že máma dlouho nečekala. Zamířil jsem do koupelny, na zrcadlo, a v té chvíli jsem se zhrozil. Podlitiny všude na hrudi, na rukou, i na nohou se jich pár našlo. Pořád jsem měl zarudlou tvář od pohlavku. Jedno moje modré oko bylo podlité krví. Dal jsem si sprchu, jemně jsem se sám sebe dotýkal, tak hrozně to bolelo.
Opatrně jsem scházel dolů po schodech a čekal mě ten největší šok. Všude bylo rozbité sklo, na zemi malá kaluž krve. Panebože, musím okamžitě najít mámu! Jestli jí můj otec něco udělal, byl jsem odhodlaný ho zastřelit. Věděl jsem, kde schovává svoje zbraně. Vzal jsem jednu pistoli, nabil jsem ji a zajistil pojistku. "Díky za lekce střílení, tati."
Hledal jsem svůj telefon, abych mohl mámě zavolat. S pistolí v jedné ruce a telefonem u ucha v druhé ruce jsem nervózně stál na místě. Telefon naštěstí zvonil, a po pár vteřinách ho máma zvedla.
"Miláčku, děje se něco?"
"Panebože, kde jseš? Udělal ti něco? Mám pro tebe přijet?!" vyhrkl jsem ze sebe a celý jsem se klepal. Nikdy jsem se nebál víc než dneska.
"Cože? Jsem u toho právníka. Zařizujeme rozvodové papíry. Co se stalo? Proč jsi tak rozrušený? Už se otec probudil?"
Panebože, taková vlna úlevy projela mými zády.
"Nevím, teď jsem dole a všude je rozbité sklo, kaluže krve... myslel jsem že se ti něco stalo."
"Cože? A kde je otec? Podívej se po něm a koukni se do garáže, jestli nechybí některé auto."
Zavěsil jsem a rozeběhl se to garáže. Samozřejmě měla máma pravdu. Jedno z tátových bavoráků byl fuč. Vrátil jsem se dovnitř, odhodil pistoli na zem a sedl jsem si na pohovku, zavřel oči a pokusil se nemyslet na něco jiného než na otce.
Marně.