Nad hlavou mi poletuje drak. Chrlí oheň a já nevím co se chystá udělat. Počkat asi si mě všiml. Pane bože letí ke mně!! Otevřel tlamu, asi mě sežeré!!
******************************
„Uf, byl to jen sen.“ Vzpamatovávám se ze snu a najednou si vzponenu na holčičku. „ Pane bože vždyť jsem ve klepě. Takže se to muselo stát." Bez přemýšlení se zvednu a sprintuju do pokoje. Lehnu do postele a schovám se pod peřinu. Najdnou se ozvou dveře od domu. Konečně, přišla matka. A otec taky.
Tak teť jim to všechno řeknu. Už běžim. Mami tati musim vám něco říct! Našla sis chlapce? Ne! (Jéžiš co to do nich vjelo, mam vyděšenej výraz a je napadne zrovna to že mam kluka?). No tak co nám chceš říct? Eeeeeemm ( pane bože ja to ze sebe nedostanu). Co je k večeři?
Tak bych sem se chtěla svěřit, ale nešlo to. Dobře ujasnim si co se stalo. Prvně se ozval křik., potom ta rána a pak přišla ta hrozná chvíle z který sem se ještě nevzpamatovala, přišla holčička. Ok třeba to byla jenom nějaká píča, která mě chtěla vystrašit. Ale nadruhou stranu ta krev a modřiny vypadaly skutečně.
Chvíli přemýšlím nad tím co se stalo. „Musim znovu do sklepa a přijít na to co se stalo“. Najednou si uvědomim: „ No jo , já se bojim, sama tam už nikdy nevlezu." Tak co teda dělat? Nemůžu dělat jako by se nic nestalo. Na todle se nedá zapomenout.
Sedim v posteli a přemýšlim jak se jen dostat do sklepa. „Zlato skočim do sklepa pro brambory“. Ooo, táta de do sklepa, musim s nim, ať tam nejdu sama. Rychle sem seběhla dolu. A vběhla do sklepa za tátou. „Co děláš ve sklepě. Akorát nastydneš. Hybaj spátky do pokoje.“„ No já se chci na něco mrknout. Jo a až pujdeš ven ze sklepa zavolej na mě.“
Táta zbýral brambory a já šla k regálu s plechovkami. I přes to že tu je se mnou táta se bojim. Bum, jéžiš, to je jenom bratr. Už došel dom. Všude se snažim najít něco co mi pomůže přijít na to, co se stalo. Nic sem ,ale nenašla.
A táta už de. Obrátim se che schodům a chystám se jít. „Heleme se co to tam pod regálem je?“ Trošku zaostřim. „Do p*****“. Sprintuju prič a za mnou se henom ozve otec. „Copak?, nějaká myška tě vystrašila.
Konečně další díl. Omlouvám se, že vyšel po tak dlouhý době, ale máme hroznou učitelku ruštiny:).
No nic, doufám že si tudle kapitolu přečte aspoň 20 lidí.
