Rozpolcená

Vězeň

Po minutě běhu se zastavím, protože před sebou už rozeznávám hlasy Leewe a Ëamera. Leewe se něčemu hlasitě směje a z toho usuzuju, že musejí být velmi dobří přátelé. Možná až moc...

Blížíme se ke vchodu do kobek. Po obou stranách vchodu jsou zavěšeny dvě velké louče s jasným vysokým plamenem, matně osvětlující rozlehlý areál věznic. Jednotlivých místností je tu hodně, obsazení však už tak početné není. Díky vysokému stropu se šíří akustika velmi dobře a tak bych měla hlasy vězňů slyšet. Ale není tomu tak. Rozeznávám jen lehké kroky a smích Leewe a Ëamera a díky nim se v kobkách neztratím.

Zjišťuji, že si zde místní stráže nový přírůstek do jejich království užívají, protože v v nejasném světle rozeznávám dvě vysoké postavy, stojící vzpřímeně a v pozoru u vchodu do jedné z věznic. Vsadím se, že tomu doteď tak nebylo.

Když už jsme dost blízko, abych viděla světlé hlavy stráží hrdě zvednuté ke stropům, až jim pomalu padají kamínky ze stropu do nosních dírek, schovám se do stínu. Dost daleko, aby mě nezpozorovali a dost blízko, abych vše viděla i slyšela.

„Co se stalo?" chce vědět Leewe. Je zřejmě trochu nesvá, protože v době příchodu nového hosta zde nebyla. Všimnu si, že si nervózně začíná rozplétat a znovu zaplétat bohatý cop spočívající na jejím rameni.

„Nic důležitého, jestli to chceš vědět. Jen to, kvůli čemu jsi tu zaměstnaná," důležitě odpoví jeden ze stráží. V jeho jinak bezchybné tváři uvidím dlouhý ale úzký šrám. Netuším, jak se mu to v tomto bezpečném místě mohlo přihodit. No co, u elfů člověk nikdy neví. „Je to zase on. Náš starý kamarád," dodá škodolibě.

„Omlouvám se, nemohla jsem přijít."

„A proč?" protáhne druhý stráže.

„Musela jsem něco zařídit," zavrčí Leewe a přistoupí k druhému strážci, jako by mu chtěla připomenout, kdo tu má vyšší postavení.

„Ale copak?" Elf ji chladně hledí do tváře. „Určitě něco mnohem důležitějšího, viď? Vsadím se, že to mělo co dělat s princem."

Nadechnu se překvapením a rychle si přiložím ruku na ústa. Doufám, že mě neslyšeli, ale tahle novina mě vážně zaskočila. Ale snad sis před tím něco nemyslela?

„Co si to dovoluješ?" téměř křikne Leewe. Toto téma ji očividně není po chuti. A nyní do její povahy zařazuji i mírnou výbušnost.

„Klid Leewe," ozve se Ëamer, který až doteď poslouchal a snažil se nakouknout přes elfa se šrámem do kobky. Položí Leewe ruku na rameno, jako by chtěl zastavit její zlost a sám se stráže se šrámem zeptá: „Z čeho je vinen, Niele?"

„Byl přistižen při krádeži," odpoví Niel.

„A je vinen v plném rozsahu," řekne druhý stráže škodolibě. „A ty Leewe by sis měla dávat velký pozor. Trpělivost krále není bezedná a i on si začíná všímat tvé neposlušnosti."

Leewe už se nadechovala, aby mu ostře odpověděla, když v tom se z dáli ozval medový úlisný hlas:

„No konečně jste se začali věnovat někomu jinému než mě. Bylo to už docela nezdvořilé mluvit o někom a přitom ho ignorovat a nezapojovat do rozhovoru. Jak typicky elfské," povzdechl si dramaticky hlas. Pro mě to však nebyl jen hlas vězně. Pro mě to byl hlas mého přítele, kdysi tak známého. Teď však necítím nic, když ho slyším. Možná trochu soucit.

Ëamer hrubě postrčí zbylé dva stráže k východu, je přece člen hlavních stráží u brány a má větší pravomoc. Ti se s reptáním odeberou ven, ale je na nich vidět, že by raději zůstali a poslouchali to k čemu se podle všeho schyluje.

Leewe pokročí ke kobce se Senegalem. Ze svého stanoviště na něj bohužel nevidím, protože Ëamer se přesunul do mého výhledu. Achjo. Ale klid, musím zůstat nenápadná.

„Z jakého práva se opovažuješ mluvit bez povolení, vězni?" vyplivne pohrdlivě Leewe s důrazem na oslovení. V tomhle se její pravý elfský původ nezapře - snaží se být dominantní.

„O pardon, já myslel, že už jste skončili."

„Ano, teď už se ti můžu plně věnovat," řekne ostře elfka.

„V jakém smyslu?" zeptá se zasněně Senegal. Má to znít jako urážka a taky že zní. Zakroutím hlavou, tohle bych si nikdy k žádnému elfovi, kterého neznám nedovolila. A co k Legolasovi? Na to odmítám odpovědět. Ale noták.

„V tom, který se ti líbit nebude, to mi věř," zavrčí Leewe.

„A co když jo?"

Ze svého výhledu vidím, jak světlovlasá elfka naklonila hlavu, na důkaz, že přesně nerozumí, co tím chce vězeň říct. Nebo ho chce spíš provokovat?

„No, mučení od takovéhle kočky by nebylo k zahození, ne?" vysvětlí Senegal. Ale i on tuší, že už zašel na moc tenký led.

„Otevři celu, Leewe. Někdo si tady chce promluvit," prohodí ledově Ëamer. Vězeň se snaží všemožně zachránit.

„Ale to snad ne," protáhne. „Co kdyby mi otevřel někdo jiný?"

Ëamer se rozhlédne. „Nezahrávej si se mnou, vězni. Nikdo jiný zde není."

„Ale je," řekne pomalu a zřetelně Senegal. V tu chvíli mi to dojde a já vykulím oči překvapením. Jediné na co můžu myslet je: Jak sakra?? Zatajím dech. Teď to přijde a já nestihnu utéct.

„Tris?"

Děkuji ti můj zlatý Senegale! Naštěstí použil jen přezdívku, kterou mi říkával dřív. Nevím, co bych udělala, kdyby řekl mé pravé jméno. Tuto přezdívku zná jen onl jen on a... A Legolas.

„Tris tady není, starý brachu," vloží se do toho další hlas. Legolas? Potichu vkráčel do kobek a nikdo si ho nevšiml. Jsem si ale docela jistá, že on si všiml mě. Jsem nahraná.

„A myslím si, že prozatím bude nejlepší, když si s tebou promluvíme mezi čtyřma očima," pokračuje. A šesti ušima, pomyslím si. „Děkuji vám Leewe a Ëamere, můžete jít."

Leewe dá Legolasovi klíče a pak už oba elfové skloní hlavu a vyjdou z kobek, aniž by tušili cokoli v toho divného rozhovoru o Tris. Leewe něco zaujatě šeptá Ëamerovi. Chudáci. Pousměju se.

Všude zavládne klid.

„Pamatuješ se, co?" promluví první Senegal. „Hned vystartuješ, abys ji ochránil. Tris? Neodešla jsi mezi tím, že ne?" Tak teď mě naštval.

„Hahaha, málem jsi mě prozradil," řeknu s naštvaným podtónem v hlase a vystoupím ze svého prozatímního útočiště. Legolas právě otevírá dveře s železnými mřížemi ve tvaru kmínků a listů stromů. Elfové si na všem tak potrpí... Vše musí být dokonalé do posledního detailu. Možná by to stálo za delší úvahu, tu ale nestihnu dokončit, protože z tmavé kobky vystoupí lehkým krokem Senegal.

Upře na mě pichlavý pohled a povytáhne obočí. Já ale v tu chvíli nejsem schopna pohybu, jen si ho překvapeně prohlížím.

Vůbec ho neroznávám. Jeho mladou tvář rámují úplně bílé vlasy.

Jo, 6 díl přichází :D vím, jsem hrozná, že kapitola vyšla tak pozdě a ještě k tomu je krátká, omlouvám se, ale asi jsem měla pisatelskou krizi :) doufám, že mi to odpustíte a budete hlasovat a komentovat jak je libo, ať mám motivaci do dalšího dílu :)

Vaše Flira :3