Kluk z Madridu (Violetta)✔

1#

„Olgo"kříčím ze svého pokoje v druhém patře.

„Co je Vio?" ozve se

udělej mi prosím svačinu"zakříčím

„ano hned"řekne

„dobře dík"

„a co by jsi chtěla?"

„něco dobrýho"řeknu a už si líčím obličej.Nejdřív řasenka potom stíny,rtěnka a hotovo.Dnes je venku teplo a tak si dávám krátké, modré ošoupané kraťasy a růžové tričko na ramínka.Máma říká že mi růžová sluší.Sejdu dolů a vejdu do kuchyně.Nastole už leží moje svačina popadnu ji a dám do tašky.Vezmu si jablko na stole, dám Olze pusu a v chodbičce si obuji svoje conversky.A jdu do školy.A protože mam školu jen o dvě ulice dál,tak nepospíchám.Po cestě potkám Camilu moji kamarádku, je to hnědovláska se zelenýma očima a normální postavou.A jako vždy má na sobě své bláznivě barevné oblečení a podpatky vysoké nejmíň 5 centimetrů. „Ahoj"pozdravím

„Čau,tak co pořád nic?"řekne

„ne pořád nic ani mi nepíše"

„hajzl to bych nikdy nemohla snést"

„no už mu hodlám dát kopačky"

„jo aspoň si budeš moct najít novýho"

„třeba Thomáse?"

„ano on tě stejně balí"

„jakto výš?"

„no chtěla ho Ludmila, ale má rád hnědovlásky"

„a to jako naznačuje že mě balí?!"

„počkej potom jsem ho slyšela jak s někým mluví o tobě"

„aha no dobře zkusím to"

„tak hlese mi líbíš"

„dobře operace Thomás začíná" řeknu a vidím Diega našeho kamaráda.„ Čau holky" řekne

„čau Diego"řekne Camila

„Ahoj"řeknu.

* * *

„Leone"zakřičína mě táta, který se balí

„co?"řeknu

„balse"řekne

„jo pracuji na tom"řeknu a balím si své věci včetně mobilu a Nooteboku.Stěhujeme se do Buenos Aires a letadlo letí skoro za dvě hodiny.Letí nás celkem pět.Můj táta, máma, sestra Lara a můj bratranec Alex, který přišel o rodiče. „A zase vidíš zase nic nedělá, Leone.. nic vidíš to?"

„Leone co se děje"řekne někdo a zatřese se mnou

„co,co, co je?"řeknu

„bal se prosím tě"řekne máma

„vždyť balím" řeknu a ona si jen vzdychne.

Po pěti minutách mám sbalené dva své kufry.Máma ještě pomáhá Laře sbalit věci,protože vůbec nestíhá.Alex už má také sbaleno a táta to všechno nosí do auta.O hodinu později už jedeme autem na

Raket for lanc.Vzpomínám si jak jsme tímhle autem jezdívaly do školy a zlobily tátu při řízení.To jsme byly opravdu šťastní, než táta řekl, že se budem stěhovat.Pak se vše změnilo nechtěl jsem odjet chtěl jsem zůstat tady v Madridu a né letět někam do Buenos Aires.

„Leone"řekne někdo a vrazí mi facku

„au"řeknu

„jsme tady"řekne táta. Vylezu ven s auta a jdeme do našeho soukromého letadla. „Nastupovat"řekne táta, vlezeme do letadla je velké,prostorné a dobře vybavené.Líbí se mi to, je tu i televize.