Ignis

1. Mé oči

Seděl jsem na zemi v temné místnosti bez oken a se dveřmi na opačné straně pokoje, než jsem já. Chvilku jsem se se strachem rozhlížel kolem, než jsem se rozhodnul prozkoumat, co je za dveřmi. Stoupl jsem si a vydal se tím směrem, ale vzdálenos mezi nimi a mnou se nijak nezkracovala. Začal jsem panikařit a utíkat. Pomalu jsem se knim přibližoval a když už jsem natahoval ruku ke klice...
,,Crrrrr!!!" začal řvát budík a já se spocený prudce posadil a ze zadu se podepřel rukama. Po chvilce jsem budík zastavil a rozhlédl se po svém pokoji. Strop je vybaevený světle modrou a stěny tyrkysové. Mám tu psací stůl s židlí u okna, postel na opačné straně a hned vedle ní noční stolek. V rohu místnosti mám věčí skříň s oblečením a vedle ní menší skříňku, na které je televize. S pokojem mám spojenou koupelnu, kterou oddělují tmavě modré dveře. Zvednu se z postele, protáhnu se a zamířím do koupelny. Vyčistím si zuby a opláchnu si tvář. Přiblížím se k zrcadlu, že se sním skroro dotýkám nosem. Začnu zkoumat své oči. Mám modrošedé duhovky, které mají z káždého úhlu trošku jinou barvu. Když se nějakou dobu dívám bez mrkání do zrcadla, stane se to. Mé oči najednou naberou svítivě červenou barvu.(Média) Leknu se a rychle se od zrcadla odtáhnu a zamrkám. Znovu se podívám do zrcadla a zjistím, že mé oči jsou zase normální. Nechápavě se dívám do zrcadla, dokud se někdo neozve. ,,Snídaně!!" zakřičí mamka ze zdola a já si řeknu, že se mi to jen zdálo. Rychle se převleču do černých boxerek, tmávě šedých riflí, tmavě modrého trika a na to hodím černou mikinu. Vezmu si batoh s učebnicemi, vyjdu z pokoje a seběhnu schody dolů. ,,Ahoj." pozdravím mamku. ,,Ahoj."odpoví a usměje se na mě. Sednu si ke stolu a pustím se do snídaně. Dneska jahodový jogurt s ovocem a cereáliemi. Dojím a misku se lžičkou dám do dřezu. Podívám se na hodiny. ,,Už pudu. Čau." řeknu a obuju si obyčejné tenisky a na sebe hodím černou bundu. ,,Užij si školu." řekne mamka a zasměje se. ,,Vtipné." odvětím, vyjdy z domu ven a zavřu za sebou dveře. Nadechnu se čerstvého vzduchu a vydám se do školy.
-----------------------
Mám poslední hodinu matiky. Sedím v zadní lavici u okna. Nedávám pozor, dívám se před sebe a kreslím si do sešitu, když se ozve učitel. ,,Pane Ignis dávejte laskavě pozor a sundejte si ty čočky. Nejsme na maškarním!" nechápavě se na něj podívám. ,,Čočky?" ,,Ano čočky!!" zařve už naštvaně. Vytáhnu si z kapsy mobil a zapnu přední kameru. Mé srdce vynechá úder, když zjistím, že mám zase červený oči. Rychle si sbalím věci a vyběhnu ze třídy. Na chodbě vrazím do davu deváťáků. Jo, chodím do osmičky. Narodil jsem se v říjnu, takže automatický odklad... Deváťáci mě obestoupili, je jich asi 12. Pomalu se přibližovali a jeden si mě měřil vražedným pohledem a prokřupal si prsty. ,,Nemáš šťastný den." usměje se na mě a vrazí mi. Můj nos pulzoval bolestí. Nejspíš až teď si všiml mích očí, protože trochu znejistěl. Využil jsem toho a rychle jsem do něj žduchl. To, co se stalo, jsem nemohl pochopit. Letěl vzduchem asi čtyři metry a když dopadl na zem, další tři metry se kutálel. Ostatní se na mě dívaly trochu se strachem. Zazvonilo a ze tříd okolo nás se rozběhly děti od 4. do 9. třídy. Rychle jsem se odběhl pryč, ze skříňky jsem si vzal bundu a přezul jsem se. Vyšel jsem ven a rozběhl se k lesu. Když se znovu podívám na mobil,oddechnu si. Oči mám zase šedé. Mobil schovám a jdu se projít hlouběji do lesa. Co to se mnou sakra je? říkám si v hlavě a promítám si pořád dokola to, co se odehrálo ve škole. Pousměju se, ale pak si vzpomenu na svůj nos a usmívat se přestanu. Šahnu si na něj, celkem to zabolí, a když se na ruku podívám mám ji trochu od krve. Z kapsy od bundy vytáhnu kapesníky a otírám si s něma nos. Když už mám nos čistý, kapesníky schovám zpátky a pokračuju v chůzi. Asi po hodině cestu se začnu vracet domů. Po cestě se mi zachytí tkanička o nějakou větvičku na zemi a rozváže se. Povzdechnu si a dřepmu si k rozvázané botě. Začnu si zavazovat tkaničku a když už se zvedám zpátky, zaslechnu jak nedaleko mě křupne nějaká větvička. Zarazím se a zůstanu v podřepu. Hlavu natočím k místu z kama nejspíš šel zvuk. Zaznamenám pohyb mohutné postavy. Nejdřív si myslím, že je to medvěd, ale pak mi dojde, že na medvěda je to moc malé. Udělám k tomu krok, ale postava začne utíkat a já se rozběhmu za ní. Běží OPRAVDU rychle a já mu chvíli nestíhám, nevědomky se mi rozsvítí oči a já ho začnu pomalu dohánět. Když už jsem skoro u něj, otočí se, přes hlavu má kapuci takže mu nevidím do obličeje, ale jeho očí si všimnu. Zastavím se a prohlížím si jeho modře zářící oči. Poznám, že se ušklíbne, najednou je u mě, jednou rukou mi drží hlavu a druhou za krkem. Dřív než stihnu něco udělat, silně se mnou trhne a hlavou mi bouchne do stromu.
V bezvědomí se skácím k zemi...

Tákže.. tohle je můj první příběh. Trvalo mi asi týden se přemluvit k tomu, abych něco napsal. Byl bych moc rád, kdyby jste mi napsali váš názor. :) Snad se vám to bude líbit.
WereTommy °^°