Ignis

2. Má rodina

Když se probudím, ležím ve své posteli a šíleně mě bolí hlava. Chci se posadit, ale něčí ruka na mé hrudi mě zadrží. ,,Odpočívej." podívám se na dotyčnou osobu a rozhlédnu se kolem. Ležím doma ve své posteli. Zmateně se na mámu podívám. ,,Jak jsem se sem dostal?" zeptám se nechápavě. ,,Našla jsem tě a donesla sem." usměje se a pohladí mě po tváři. ,,Našla a odnesla? Jak? Chci říct, vždyť jsem byl hluboko v lese a jsem těžší než ty." sleduju mámu, postaví se a dojde k oknu. Chvíli se z něj dívá a pak se otočí ke mně. ,,Víš.. rodina z mé strany je jiná než ostatní rodiny." řekne a já se na ni podívám ještě víc nechápavěji. Zasvítí na mě červenýma očima, které po chvilce zhasnou. Užasle se na ni dívám. ,,Co jsme zač?" zeptám se. ,,Ignis." odpoví a já se zamračím. Proč máme stejné příjmení? ,,Hodně dávno nás tak pojmenovali v jedné vesničce. Bylo to roku 1619, kdy jedna holka byla moc zamilovaná do kluka, kterému věřila tak, že mu řekla své tajemství. Že není obyčejná holka a umí to, co jiní ne. Byla tak důvěřivá, že mu to i ukázala. Jenže věřila špatnému člověku. Zvěsti o zvláštních lidech se rychle roznesli a dali nám jméno Ignis. Chtěli všechny pozabíjet, protože se nás báli a tak jsme se schovávali. Po nějaké době jsme upadli do zapomění." v její tváři byli vidět velké emoce, jakokdyby byla ona tou dívkou. ,,Co znamená Ignis?" zeptám se, když mlčí. ,, Ignis je slovo z latinského jazyka. Znamená to Oheň." ,,Proč nás pojmenovali podle ohně?" posadím se a opřu se o stěnu. Máma se podívám na zem a zpátky na mě. ,,Dokážeme ho ovládnout a vytvořit." to mě dostane. ,,Vytvořit? Jak?" ,,Každý si najde svůj způsob, jak toho dosáhnout." usměje se na mě. ,,A teď odpočívej. Vyspi si." odejde a zavře za sebou dveře. Já si zase lehnu a začnu si prohlížet své ruce, které si dám nad obličej. Zajímavé.. nestačím si to domyslet a usnu. Ruce mi volně spadnou podél těla.
--------------------------
Když se probudím,cítím se o hodmě líp. Hlavá už mě nebolí, a když si šáhnu na nos, necítím už žádnou bolest. Nechápavě se usměju. Měl bych mít otřes mosku a zlomený nos. Řeknu si, ale nechám to být. Odejdu do koupelny a stoupnu si před zrcadlo. Chvilku se dívám na svou nepřirozeně bílou kůži a pak se začnu soustředit, zavřu oči a otevřu je. Oči mi červeně září. Pousměju se a začnu si je prohlížet. Po chvíli mi oči zhasnou, provedu ranní hygienu a v pokoji se převleču. Seběhnu dolů po schodech a podívám se na kalendář, který visí vedle ledničky v kuchyni. Když zjistím, že jsem prospal pátek a dneska je sobota, usměju se. Podívám se na ledničku, kde je vzkaz. "Jela jsem si něco zařídit mimo město. Vrátím se v pondělí. Máma." Když si lísteček přečtu, zkrčím ho a hodím do koše. Nasnídám se a  chvilku přemýšlím co budu dělat. Po chvilce se mi v hlavě objeví jedna myšlenka, která splňuje požadavky toho, co můžu dělat a nebudu se u toho nudit. Odběhnu do obýváky a chvilku se hrabu v šuplíku menší skříňky, dokud nenajdu to, co hledám. Svíčky. I se svíčkama se vrátím do svého pokoje a sednu si k psacímu stolu. Svíčky položím na stůl a chvíli se na ni dívám. ,,Tákže.. hoř!" zkusím to, ale nic se nestane. Krátce se tomu zasměju a dál se dívám na svíčky. Nenapadá mě jak svíčky zapálit a tak tam jen dál sedím a tupě zírám. Pak si vzpomenu na něco, co jsme brali ve fyzice. Něco o tom, že když se částice v tělese hýbají rychleji, teplota tělesa stoupá. Co když se budou hýbat až moc rychle? napadne mě. Za zkoušku nic nedám, řeknu si a ruce dám okolo jedné svíčky. Začnu si představovat jak z mích rukou proudí energie do knotu svíčky, jak se částice v něm začnou pohybovat rychleji. Rozsvítí se mi oči. Dál tam sedím a soustředím se. Najednou se z knotu začne kouřit a následně vzplane. Ruce položím na stůl a usměju se na plamen. Dál se soustředím a plamen se zvětší asi na pětinásobek normálního plamínku. Pak se stane něco divného. Z ohně jakoby se stala ohnivá voda, začal stékat ze sotolu mě na kalhoty a na batoh ve kterém mám veškeré učení. ,,Sakra." řeknu si a snažím se plamen uhasit. Pozitivní na tom bylo, že jsem zjistil, že mě oheň nepálí. Negativní.. hořel mi batoh, kalhoty a už chytal i stůl se židlí. Rychle jsem odskočil do nehořící části pokoje a plácáním rukama uhasil kalhoty, které teď byly ohořelé a děravé. Podíval jsem se na stůl. Tak tohle neuplácám. Lehce se usměju a snažím se plamen uhasit vůlí. Nic se neděje. Najednou mě napadne šílený nápad. Vysleču si triko, protože je jedno z mích oblíbených, a hodím ho na postel, abych mi nechytlo. Rychlíma krokama vstoupím přibližně doprostřed požáru a snažím se plameny vsáknout do sebe. Nějakou dobu se nic neděje a já začínám mít strach, že celý barák shoří. Najednou si všimnu jak se oheň přestal rozšiřovat a začal se ke mně přibližovat, a když už je v těsném kruhu kolem mě, vnikne do mě ze všech stran a rozlije se mi po těle. Trochu se zakymácím, protože příval energie z ohně mě překvapí. Podívám se jak dopadl můj pokoj. Stůl je ožehlý, hodně ožehlý, ale stojí. Z měho batohu se kouří,ale taky vypadá, že mi ještě chvíli zůstane. Oči mi zhasnou. Obleču si své triko, převleču se do riflí, dám si ponožky a do ruky si vezmu mikinu. Seběhnu do předsíně, obleču si mikinu, obuju se a vezmu si klíče. Vyjdu ven a za sebou zamknu dveře. Klíče si schovám do kapsy a vydám se do parku, kde si sednu na lavičku a přemýšlím. Asi po třech hodinách, kdy už se začne stmívat, se zvednu z lavičky a odejdu domů. Povečeřím a odejdu do koupelny, kde se umyju. V pokoji se převleču do pyžama a lehnu si do postele. Po hodině koukání se do stropu usnu.

Takže tady je nový díl. :) Měl vyjít už včera, ale měl jsem tu s tím nějaké problémy.. Předem se omlouvám za chyby.. :)  Snad se vám bude díl líbit. :)
WereTommy °^°