Její deník

#3

-I bezcitné osoby potřebují spánek.

Pohled Betty

Ráno jsem se probudila pod tím stromem. Byla tma a celkem i zima.

Pořád jsem, ale nevěděla co bych mohla Rose říct, ale i tak jsem se rozhodla do domu vejít, kvůli zimě co mi venku byla.

Dveře byli kupodivu zamčené a já nechtěla Rose budit a tak jsem sáhla pod rohožku pro klíč, který tam vždy naši dávali.

Potichu jsem otevřela a vklouzla dovnitř. Rozhodla jsem se, že nám udělám snídani, ale v kuchini nic nebylo. Co ta malá chudinka vlastně jí?

Rozhodla jsem se, že zajdu k nejbližším sousedům, kteří bydlí asi půl kilometru od nás pro něco k jídlu.

**
Když jsem se vrátila, tak jsem potichounku začala dělat palačinky.

Sousedka byla velmi ráda, že mně mohla vidět po takové době. Je to starší a moc milá paní. Slíbila jsem, že si za ní pak přijdu popovídat. Žije sama, protože ji před pár měsíci zemřel manžel. Je mi ho líto byl to velmi veselý a milý člověk.

Po cestě jsem ještě natrhala pár borůvek co rostly u cesty.

Když jsem palačinky dodělala rozdělila jsem hromady do dvou talířů, jeden jsem připravila pro Rose a druhý si nachystala k sousedce, abych se s ní podělila, přece jenom jsou z jejích surovin.

Pak jsem je posypala boruvkami a připravila na stůl sklenici, do které jsem nalila Rose mléko.

Nechtěla jsem na ni čekat, protože jsem pořád nevěděla co bych jí mohla po té době co jsme se neviděli říct, a tak jsem se vydala k sousedce na pokec, jak jsem jí slíbila.

Pohled Rose

Slyšela jsem jak někdo zavřel dveře hned jsem se vzbudila a tichými kroky se přemístila ke schodišti i s nožem.

Byla jsem teď tak naštvaná, že mně někdo budí jen aby mně od sud odvedl.

Ale nikdo v celém domě nebyl.
Ale celý dům voněl po palačinkách.

Sešla jsem dolů a na stole byli palačinky s mlékem.

Hned se ozval můj žaludek. Tak dlouho jsem nic nejedla, ale to mi je jedno. Na sebe kašlu.

Kdo se sem sakra mohl dostat bylo zamčeno a proč odešel?

To se mi vůbec nelíbí, ale myslím, že nikdo, kdo by mně chtěl odvézt to nebyl, ale stejně bude pykat, když ne teď, tak až se vrátí.

Jediný klíč navíc co v domě je je pod rohožkou rodiče ho tam vždy dávali, ale nikomu to neříkali, tak jak to ta osoba mohla vědět? Žádný příbuzný přece nemám.

Došla jsem ke dveřím, otevřela je a sáhla pod rohožku, ale žádný klíč už tam nebyl. A sakra.

Ale ta vůně podzimu z venku co mi vklouzla do plic byla tak příjemná, ale ne to ne, já žádný hezký pocity neznám. Jen nenávist, bolest a pomstychtivosti.

Sedla jsem si ke stolu a nacpala do sebe ty palačinky. Musím přiznat, že mi bylo jedno jestli jsou otrávené, nebo ne, ale měla jsem hlad.

A je tu další, část snad se bude líbit, i když to pořád není úplně rozjetý. :D