Slyším klepání na dveře našeho bytu a běžím otevřít. Ve dveřích stojí Petr a usmívá se od ucha k uchu. Také se neubráním úsměvu.
„Tak co máme v plánu?" zeptá se nedočkavě, když ho provádím obývacím pokojem.
„Dáš si colu?" přecházím otázku.
„Jasně."
Přeplněná brambůrky sedím rozvalená na gauči, opírám se o něj a koukáme na film. „A teď přijde romantická scéna,"
upozorním ho dříve, než mi dojde, jak zbytečné to je.
„Já mám lepší nápad," řekne náhle, vypne televizi a přitáhne se blíž.
Probudím se. Všude kolem tma a je mi zima. Sáhnu instiktivně za sebe po dece a dotknu se jeho odhaleného boku. Podívám se na čas 02:19 svítí na mě škodolibá obrazovka, jenže to už Petr zamžourá. Přitiskne své tělo na mé a já ucítím ten žár, který mnou prostupuje.
„Spi lásko," zašeptá a já opravdu usínám.
