Instrument of love √

Hi Niall, can I ask you for something?

Perrie's part:

"Takže holky. Bylo by dobré, kdybyste se aspoň jedna naučila na nějaký hudební nástroj." řekne nám jen tak z ničeho nic náš manažer. "Ale proč až teď?" zeptá se Jesy. "Bylo by to u vás něco nového a dál se mě neptejte, prostě to udělejte." rozkáže nám a odejde. "To je vážně super. Tak která z nás to bude?" zeptám se holek.

"Budeme losovat. Kdo si vytáhne nejkratší špejli, tak se musí na něco naučit." řekne Leigh-anne. Jade skočí pro špejle a rozlámané je dá hrnku. Každá si táhneme a jak jsem mohla očekávat, já mám tu nejkratší. "Ty máš už aspoň nějaké zkušenosti s kytarou, tak by to nemuselo být tak hrozné." řekne mi Jade ve snaze mě utěšit. "A jak se to mám asi naučit, když nemůžu mít normálního učitele?" zeptám se zoufale holek.

"A co kdyby jsi poprosila Nialla? Teď mají pauzu, tak by si na tebe třeba čas udělal." napadne Jesy. "To by nebylo špatné. Aspoň by to nebyla taková otrava." musím uznat, že je to dobrý nápad. "Notak mu běž zavolat." popohání mě holky. "No jo pořád." řeknu a zvedám se, abych si mohla jít pro mobil a taky abych měla soukromí. Z Nialla jsem byla vždycky nervózní a po telefonu to není o moc snadnější. Je mi jasné, že by si ze mě holky utahovaly.

Najdu v kontaktech Niallovo číslo a ještě chvíli ho jenom sleduju. Nebuď srab Edwards! Když tak tě odmítne, no bože. Rychle mačkám na jeho číslo, aby se vytočilo, jinak bych si to ještě rozmyslela. Párkrát to zazvoní a pak už jenom slyším ten jeho irský přízvuk, který mám tak ráda. "Ahoj Pezz. Jak se máš? Strašně dlouho jsme se neviděli. Co se děje že voláš?" spustil na mě hned a já se nad tím jenom pousměji.

"Ahoj Nialle." na chvíli se odmlčím a pak pokračuji. "Mám se dobře, co ty a kluci? Mohla bych tě o něco poprosit?" zeptám se ho. "Máme se fajn. Jasně, ptej se na cokoliv." odpovídá mi okamžitě svým vždy veselým hlasem. "Naučil by jsi mě hrát na kytaru? Management si zase něco vymyslel. Prý aspoň jedna z nás musí na něco umět hrát a já jsem prohrála. S holkami jsi nás napadl ty, takže bys mohl?" řeknu co nejrychleji a trpělivě čekám na jeho odpověď.

"Jasně Perrie, bude sranda. Mohli bychom se někde sejít a pomluvit se na detailech, co říkáš?" odpovídá mi po chvilce. "To by bylo asi nejlepší, když tak mi napiš jak se ti to bude hodit a uvidíme." řeknu mu. "Ok, brzo se ti ozvu. Teď už ale musím jít, zatím ahoj." "Ahoj Nialle." odpovím mu a zavěšuji.

Začnu po pokoji tancovat vítězný taneček ze kterého mě vyruší až smích holek. "Asi podle toho co jsme viděly, tak souhlasil." neptají se, prostě to konstatují. Já jen dál nadšeně tancuji po pokoji a asi je to nakažlivé, protože holky začnou tancovat se mnou. "Tak kdy máte první hodinu?" zeptá se Jade, když dotancujeme a už v klidu sedíme na zemi.

"Ještě si napíšeme, takže se uvidí." odpovím jí. Najednou se mi rozezní po pokoji můj mobil, rychle vstávám a jdu k němu. Niall. "Ano Nialle?" ptám se a holky, jenom co uslyší jeho jméno, začnou na mě dělat různé obličeje. "Já jen, že kdyby se ti to hodilo, tak bychom se mohli sejít už zítra." řekne mi. "Jo, to se mi hodí. Takže u mě doma třeba ve dvě?" zeptám se.

"Dobře, tak zítra. Ahoj." řekne a ani nečeká na odpověď a zavěšuje. Jen nad tím pokrčím rameny a jdu zpátky k holkám. "Zítra se sejdeme u mě doma, jak jste mohly slyšet." řeknu dřív než stačí něco říct ony. Zbytek dne jsme u mě a večer se holky rozchází každá k sobě domů. Ještě než odejdou mi popřejí hodně štěstí s hraním a odchází. Já si jdu dát sprchu a pak hurá do postele.

Niall's part:

Abych vám řekl pravdu, Perrie se mi vždycky líbila, takže moje odpověď musela být kladná. Popravdě se mi jenom nelíbila, byl jsem do ní zamilovaný. Jen jsem dřív nemohl nic zkusit, protože byla se Zaynem a byli šťastní.

Několikrát jsem zkoušel balit holky nato, že umím hrát na kytaru a že by se mi to teď konečně povedlo. Perrie je úžasná holka a myslím, že mi to nebude trvat dlouho a znovu se do ní zamiluju. Teď ale aby mi to opětovala. Vždycky po mě tak pokukovala a byla ze mě nervózní, i teď po telefonu byla. Je tak roztomilá, když je nervózní.

"Co se tak tlemíš brácho?" zeptá se mě Greg, jsem totiž v Irsku u našich, ale dneska letím zpátky do Londýna. "Já se netlemím!" bráním se hned, ale vím, že lžu sám sobě. Mám prostě radost. "Ale tlemíš! Tak která slečna může zato, že se ti málem úsměvem rozerve obličej?" nedá si pokoj a pořád do mě rýpe.

"Netlemím se! A volala mi KAMARÁDKA, že potřebuje naučit hrát na kytaru, takže ji budu učit. Dlouho jsem ji totiž neviděl blbče!" odpovídám mu a odcházím nahoru do svého pokoje, abych si mohl dobalit věci.

Když mám dobaleno, vezmu si svoji tašku a jdu se rozloučit dolů s ostatními. "Tak já pojedu." řeknu a už jsem v objetí mamky, potom bráchy, Denisse a nakonec ke mě příjde malý Theo. "Ty uš jeďeš plyč stlejdo?" ptá se mě a přitom roztomile žvatlá. "Ano, Theo. Ale neboj, co nejdřív přijedu zase, dobře?" řeknu mu, obejmu ho a potom ho dám Gregovi do náruče.

Sedám si do taxíku a nechávám se odvést na letiště. Když dorazím na letiště, všechno proběhne v pořádku a já pohodlně sedím v letadla. Letadlo za necelou hodinu dorazí do Londýna a já se nepozorovaně vydávám domů. Dorazím domů, tašku hodím někam do kouta, jdu si dát rychlou sprchu a jdu spát. Na zítra se musím pořádně vyspat.

První nového příběhu, tentokrát s Niallem. Komentujte, však vy víte co máte dělat ;)