Perrie's part:
Ani se nevzpamatuji a plno doktorů přiběhne do Niallova pokoje. Chci s ním zůstat, ale jedna ze sestřiček mě vyvede a předá mě holkám. "Co se stalo Perrie?" ptají se jedna přes druhou, ale na tu samou otázku. "Já-á nevím. Najednou přestal dýchat a pak přiběhli doktoři a poslali mě ven. Já nechci aby umřel." říkám těžce přes pláč.
"Vždyť jsme se měli brát a čekáme spolu dítě. Nechci aby moje dítě vyrůstalo bez svého otce." mluvím pořád dokola a dokola. Holky mě posadí na židličku, která je před pokojem a snaží se mě utěšit. Asi po půl hodině vyjde doktor a na tváři má neutrální obličej.
"Tak co pane doktore? Řekněte mi prosím, že to přežije." řeknu mu okamžitě, ale když vidím jeho obličej, tak mi je jasné, že to nezvládl. On mi umřel, ne. To nemůže být pravda. Vstanu ze židle a přistoupím blíž k doktorovi. "Slečno Edwards, váš přítel měl vážná zranění, kterým bohužel podlehl. Snažili jsme se, ale už ho nešlo zachránit. Upřímnou soustrast." řekne a napřáhne ke mě ruku.
Podám mu tedy svoji a když ji pustím, doktor odchází za dalšími pacienty. Já už dám nemůžu a padám na zem. Poslední, co si pamatuji je výkřik holek.
Au. moje hlava. Pomyslím si a sáhnu si na hlavu, kterou jak zjistím, mám odmotanou obvazem a ležím na nemocniční posteli. Takže to nebyl sen. Ne, ne, ne. Začnu zase brečet. Svým pláčem probudím holky, které spaly nějak na sobě na gauči, co tu je.
"Perrie, pšš. Klid, ubližuješ tím sobě i miminku. Mysli aspoň na to malé." řekne Jesy, když si sedne na malou židličku, která je vedle mé postele a chytí mě za ruku. "Já nemůžu, prostě nemůžu. To nemůže být pravda. Niall musí žít a spolu budeme vychovávat naše malé. Nemůžu být na vše sama." říkám pořád dokola a brečím.
Holky už neví, jak mě uklidnit, tak jdou pro doktora, který za chvíli přijde. "Slečno Edwards, tady slečny mají pravdu. Ten stres a pláč škodí jak vám, tak vašemu malému. Mohla byste z toho mít rizikové těhotenství a nakonec o to malé přijít. To přece nechcete, že ne?" ptá se mě doktor.
Když uslyším, že bych o to malé mohla přijít, že bych mohla přijít o to jediné, co mi po Niallovi zbylo, přestanu brečet. "Tak se mi to líbí. Dneska si vás tu necháme ještě přes noc kvůli pozorování a zítra ráno můžete jít domů." řekne a hned na to opustí můj pokoj.
"Holky?" řeknu jim a tak si získám jejich pozornost. "Mohla bych jít k jedné z vás? Nechci se vracet do toho domu." odpovědí mi je jen přikývnutí. "Jasně, můžeš jít třeba ke mě." řekne ještě Jade. "A mohli byste ještě během dneška a zítřka vystěhovat všechny moje věci? Už do toho domu nikdy nevejdu."
"Dobře, tak mi půjdeme, abychom to všechno stihly. Budeš v pořádku?" zeptají se mě ještě. "Trošku blbá otázka vzhledem k situaci." odpovím jim, otočím se jim zády a protože na mě padá únava z toho všeho pláče, okamžitě usínám a zdá se mi o životě, který bychom s Niallem měli.
O týden později
Bydlím u Jade, Niallovi věci si odnesla jeho rodina a dům se prodává. Já se dívám po něčem menším, kam bych se mohla odstěhovat. Nechci tady Jade obtěžovat moc dlouho. Právě sedím na gauči, sleduji Frozen a cpu se čokoládovou zmrzlinou, když někdo zazvoní.
Jelikož jsem sama doma, musím jít otevřít já. "Už jdu!" zakřičím, když se zvonek ozve po druhé. Otevřu dveře a překvapí mě, kdo za nimi stojí. "Ahoj Perrie." řekne Maura. "Ahoj, půjdeš dál?" zeptám se jí, ale odpovědí mi je zavrtění hlavou.
"Jen jsem ti něco donesla. Niall by chtěl, aby jsi ji měla ty." řekla a podala mi Niallovu nejoblíbenější kytaru. "Pohřeb je zítra ve tři. Měla by jsi přijít aspoň na chvíli, ale nechoď jestli tě to vystaví zbytečnému stresu. Nechci přijít o vnouče." řekne a soucitně se na mě podívá. Pohladím si své zatím ploché bříško a odpovím jí. "Určitě přijdu. Chci se s ním ještě rozloučit."
Maura jenom přikývne, rozloučí se se mnou a odchází. Já zavírám dveře a spolu s kytarou jdu zpátky do obýváku. Vypínám televizi a začnu si hrát na kytaru.
Shut the door,
turn the light off,
I wanna be with you,
I wanna feel your love,
I wanna lay beside you,
I cannot hide this.
Even though I try
Heart beats harder,
time escapes me,
Trembling hands touch skin,
It makes this hard, girl
And the tears stream down my face.
If we could only have this life for one more day,
If we could only turn back time.
You know I'll be your life, your voice, your reason to be
My love, my heart is breathing for this moment
In time I'll find the words to say
Before you leave me today
Close the door
Throw the key
Don't wanna be reminded
Don't wanna be seen
Don't wanna be without you
My judgement's clouded
Like tonight's sky
Undecided
Voice's numb
Try to scream out my lungs
It makes this harder
And the tears stream down my face.
If we could only have this life for one more day,
If we could only turn back time
You know I'll be your life, your voice, your reason to be
My love, my heart is breathing for this moment
In time I'll find the words to say
Before you leave me today
Flashes left in my mind
Going back to the time
Playing games in the street
Kicking balls with my feet
There's a numb in my toes
Standing close to the edge
There's a pile of my clothes
At the end of your bed
As I feel myself fall
Making joke of it all
You know I'll be your life, your voice, your reason to be
My love, my heart is breathing for this moment
In time I'll find the words to say
Before you leave me today
You know I'll be your life, your voice, your reason to be
My love, my heart is breathing for this moment
In time I'll find the words to say
Before you leave me today
Dozpívám a odkládám kytaru. Zbytek dne probrečím nebo prospím. Druhý den ráno si nachystám menší kufr a když se rozloučím s holkami, sedám do auta a vyrážím na letiště. Niall bude pohřben v Irsku u své rodiny.Když přiletím, na letišti na mě čeká Niallův bratr Greg, který mě odveze k nim domů.
Přijedeme tak akorát, abych si mohla ještě odpočinout. Když je čas, obléknu se a všichni vyrážíme na pohřeb. Celý pohřeb se držím v pozadí a tiše se s ním loučím. Ani se nenaději a už Niallovu rakev spouští do země. Všichni mu na rakev hodí nějakou květinu a přejdou k nám, k nejbližším pozůstalým.
Jenom přikyvováním děkuju všem, co mi přejí upřímnou soustrast. Potom všichni odchází, ale já zůstávám ještě několik hodin. "Miluju tě a vždycky budu Nialle." řeknu a odejdu z místa, kde leží můj milovaný. "Sbohem." loučím se s ním, protože se tady nehodlám už nikdy ukázat.
U Horanů doma si sbalím všechny svoje věci, rozloučím se s nimi, s tím, že kdykoliv můžou za mnou přijet, aby mohli vidět malé. Zavolám si taxík, když jsme na letišti, zaplatím a rychle spěchám na svůj let zpátky do Londýna. Sbohem Irsko, sbohem Nialle.
O 5 let později
"Mami a kde je tatínek?" ptá se mě moje malá dcerka. Nakonec se mi narodila krásná holčička s Niallovýma očima a s tmavými vlásky, takže po mě nemá vůbec nic. Je celý Niall, ale samozřejmě v holčičí verzi. "Zlatíčko, už jsem ti to říkala. Dává na nás pozor z nebíčka."
Konec
Je tady konec. Vím, že se vám určitě nelíbí, jak to skončilo. Omlouvám se, ale takhle jsem to měla naplánované už od začátku. Jestli chcete, dál komentujte, hlasujte, dělejte vše, co uznáte za vhodné a snad se uvidíme u mých dalších příběhů ;)
ČTEŠ
Instrument of love √
Fanfic"Mohla bych tě o něco poprosit?" zeptám se ho. "Jasně. O co?" odpoví mi. "Budeš mě učit hrát na kytaru?" Myslela jsem si, že mě jenom naučí hrát na kytaru, ale naučil mě i něco víc. A to milovat a znovu věřit na lásku. Upozornění: jeden z mých p...
