Instrument of love √

Music store

Perrie's part:

Do háje! Já zaspala a Niall tu bude za půl hodiny! Rychle vyběhnu z postele, něco na sebe hodím a jdu uklidit dolů, protože jsme včera s holkami udělaly celkem nepořádek. Když mám uklizeno, běžím zpátky do ložnice abych se mohla znova převléct, protože to co mám na sobě je hrozný. Natahuji na sebe tričko, když se domem rozezní zvonek. 

To už bude Niall. Rychle běžím ze schodů dolů, div se nezabiju, ještě se zkontroluji v zrcadla a konečně otevírám Niallovi. "Ahoj Perrie." pozdraví a krásně se na mě usměje. "Ahoj, pojď dál." pokynu mu. "No já vlastně myslel, že bychom ti šli vybrat kytaru." řekne mi Niall. "Aha. Tak chvilku počkej, jen si skočím pro kabelku." Sakra že se toho dneska naběhám. 

Zamykám dům a společně s Niallem jdeme k jeho autu. Jako pravý džentlmen mi otevře dveře a až potom jde na svoji stranu, kde si sedá na místo řidiče. Po cestě posloucháme rádio, jinak je mezi námi ticho. Po asi dvaceti minutách zastavujeme u jednoho menšího obchůdku. Líbí se mi. Mezitím, co já hodnotím obchod, Niall obejde auto a opět mi otevře dveře.

Vylezu z auta s díky patřící Niallovi a jdeme konečně dovnitř. "Dobrý den." pozdravíme oba nastejno a jdeme do části obchodu, kde jsou kytary. Dívám se po různých kytarách, ale kromě barvy v nich nevidím žádný rozdíl. "Můžu vám nějak pomoct?" ozve se za mnou a když se otočím, stojí přede mnou kluk asi okolo 25. Už chci odpovědět, že nebude potřeba, ale dřív se ozve Niall.

"Ne, nepotřebujeme. Můžete jít." řekne, zdá se mi, až výhružným hlasem. Kluk, muž, nevím jak ho nazvat odchází se zklamaným výrazem. "No viděla jsi to? Vidí, že jsi tady se mnou a stejně tě jde balit." mumlá si Niall pro sebe. "Teda ne, že by mezi námi něco bylo, ale to on nemůže vědět a " přeruším ho, i když je sladký, ale nemůžu ho takhle trápit. 

"Já tě chápu Nialle a jen tak mimochodem, taky jsem ho chtěla poslat pryč. Na radu jsi tady pro mě ty a myslím, že se v kytarách vyznáš líp než on." řeknu mu a přitom na něj mrknu. Co to bylo Edwards? Teď to vypadalo, jakoby jsi ho balila. Bože. "Tak co mi poradíš?" zeptám se Nialla. 

Ten se chvíli rozhlíží a nakonec sáhne po jedné kytaře. "Tahle je skvělá. Nebudu tě zatěžovat řečmi o ní. Prostě mi budeš muset věřit." řekne a přitom se mi dívá do očí. Při pohledu do jeho očí, bych mu věřila všechno. "Dobře, takže ji bereme. Budu potřebovat ještě něco?" ptám se a chci si vzít kytaru do ruky, že si ji ponesu sama, ale Niall mě nenechá.

Vezme mě za ruku a jde zase do jiné části obchodu, kde mi vybere pouzdro na kytaru, ladičku, náhradní struny a několik trsátek. Pořád ruka v ruce jdeme k pokladně. Ruce nerozpojíme ani tady, mě osobně to nevadí a jak vidím, Niallovi taky ne. 

Když nám pokladní řekne sumu, chci si vše zaplatit sama, ale než stihnu vytáhnout peněženku, Niall platí za mě a když zaplatí, znovu mě táhne z obchodu ven. "Já si to chtěla zaplatit sama Nialle. Stačí že mě budeš učit." řeknu mu trošku uraženě. "Ale já všechno vybral a prostě jsem ti to chtěl koupit. A ne, neberu." odpoví mi hlasem, který zamítá jakoukoliv námitku.

Očividně jsme strávili v obchůdku několik hodin, protože se už stmívá. Niall dá moji kytaru i s ostatními věcmi na zadní sedadlo, otevře mi dveře, které za mnou zabouchne a jde si sednout. "Co bys řekla na večeři?" ptá se po chvilce cesty Niall. Já dělám uraženou, takže mu neodpovím. "Ale no tak Perrie. Nebuď uražená. Ber to prostě jako dárek."

"Já nejsem uražená a dobře. Ale večeři platím já." řeknu mu a přitom se na něj podívám. Jenom poraženě přikývne a zastavuje u jedné pizzerie. To je hajzlík, naschvál zastavil u jedné z levnějších, ale i tak výborných. Tentokrát si otevřu sama a jdeme tedy dovnitř. 

Posadíme se k jednomu ze stolů pro dva a za chvíli je u nás mile vypadající servírka, která očividně jede po Niallovi. Ten je můj! Cože? To vážně Perrie? Jenom zakroutím hlavou a kouknu se znovu na ni. "Máte už vybráno?" zeptá spíš Nialla než nás obou. Tak to ne. "Já si dám sýrovou a k tomu kolu, co ty miláčku?" zvýrazním to miláčku a zeptám se Nialla, který se na mě překvapeně dívá. 

Když mu to dojde, odpoví. "Dám si to samé, děkujeme." Servírka uraženě odejde a já musím čelit pohledu Nialla. "Co to mělo být?" ptá se pobaveně. "Jela po tobě. A vůbec jí nebylo blbý, že jsem tady já!" rozčiluji se. "Teda ne že by mezi námi něco bylo. Přesně jak si řekl v tom obchodě s kytarami." doplním ještě. 

"Vůbec by mi nevadilo, kdyby mezi námi něco bylo." řekne mi Niall a podívá se mi do očí. V té stejné chvíli přijde zpátky naše servírka i s naším jídlem a pitím. Položí všechno na stůl a s mrknutím mířeným na Nialla odchází. Niall se chce napít a tak zvedne skleničku, pod kterou jak si všimnu je telefonní číslo i s jménem. To si snad dělá srandu.

Niall si čísla taky všimne a k mému překvapení ho zmačká a nechává ho na stole. "Proč jsi to udělal?" ptám se zmateně. "Jak jsem před chvílí řekl, nevadilo by mi, kdyby mezi námi něco bylo. Vlastně bych si to přál." řekne s pohledem upřeným na stůl. "Nialle." chci něco říct ale skáče mi do řeči. 

"Než něco řekneš, tak si nejdřív poslechni mě." chvíli se odmlčí a pak pokračuje. "Perrie, líbíš se mi od prvního okamžiku co jsem tě viděl. Po pár strávených chvílí jsem se do tebe zamiloval, ale věděl jsem, že jsi se Zaynem šťastná, tak jsem vás nechal. Ale teď když už spolu nejste, musím té šance využít. Jen bych chtěl, abys mi dala šanci ti ukázat, že tě mám vážně rád a že se mnou můžeš být šťastná. Pochopím, když odmítneš." dořekne a dívá se na mě s pohledem plném očekávání. 

Místo odpovědi se pouštím do pizzy. Tohle si potřebuju promyslet. Niall pochopí a taky se pouští do své porce. I když jsem si to nikdy nechtěla přiznat, Niall se mi líbil, ale měla jsem Zayna. Vím, že Niall je hodný a ochotný, takže proč mu nedat šanci? 

Pomalu dojíme, servírka odnese naše talíře se skleničkami a já poprosím o účet. Niall sedí zklamaně dál na židli a nic neříká. Zaplatím a odcházíme. Niall už chce jít na svoji stranu, když ho chytnu za ruku a on se na mě otočí. "Tu šanci máš, tak to nezkaz, nezvládnu další zklamání." řeknu mu, stoupnu si na špičky a políbím ho. Niall chvíli nereaguje, ale potom můžu cítit jak se do našeho polibku usměje. 

"Takže budeš moje dívka?" ptá se myslím zbytečně. Jenom přikývnu, protože nechci tuhle chvíli kazit slovy. Niall jenom se mnou šťastně začne točit a já si můžu všimnout toho, jak moc šťastný je. Chvíli ještě stojíme naproti sobě, dívajíc si do očí, když nás oslepí blesk. A do háje!

Komentujte, hlasujte, však vy víte! ;)