Zrovna když vycházela ze dveří psychiatrické léčebny uviděla sedět na lavičce kousek od ní Lvcase.
Hned zrychlila tempo a zamířila přímo k němu. ,,Ty! Co tady děláš?" řekla histerickým hlasem .
,,Chtěl jsem tě ještě vidět" prohodil s náznakem úsměvu.
To jí naštvalo ještě víc. ,,Jak se opovažuješ?! Ty jsi mě sem dostal, zbláznila jsem se! A to vše jen kvůli tobě!.." Ucítila jak jí vytryskly slzy. Lvcas se na ní podíval a odvětil. ,,Promiň, já nechtěl" a sklopil zrak. ,,Co? Jak jako nechtěl? Zamilovala jsem se do tebe a ty jsi jen tak odešel" Roztřásli se jí kolena, nebylo to strachem ale hněvem. Koukl se na ní jako by to bylo naposled. ,,Odpusť, už musím jít. Chtěl jsem tě jenom vidět a ujistit se že jsi v pořádku." Udiveně se mu koulka do očí. ,,V pořádku? Příjde ti tohle v pořádku?" vypustila ze sebe. Lvcas nečekal odpuštění ale pochopení. Zvedl se z lavičky a pomalinku se vzdaloval.
Nevěděla proč ale chtěla vědět kam jde a tak se vydala za ním. Po půl hodince Lvcas vešel do nějaké staré budovy. Jen co se za ním zavřeli dveře, rozeběhla se. Otevřela dveře.
Všude byla tma a nebylo vidět ani na spínač. Trish cítila jak jí běhá mráz po zádech...
Takže, je to první díl tak se omlouvám že je krátký. Toto je moje první story.
Snad se vám to bude líbit. :)
