Z jiné planety

3 - Já

Byly asi tak 2 hodiny odpoledne. Na naší planetě bylo dobré, že tolik neubíhal čas. Hodina by vám připadala jako celá věčnost! Nám to ale nevadí, když musíme něco udělat, máme na to více času. Nemusíme se tak obávat že nestihneme věci, které musíme nebo chceme udělat. Rychle jsem vyběhla schody vedoucí do mého pokoje. Náš dům nebyl ani není jen tak obyčejný. Máme schody, ale i výtah pohánějící hvězdným prechem který každoročně padá jako sníh. Pokuď znáte pohádku " Zámek v oblacích" , tak tohle je podobné. Můj pokoj byl až nahoře, takže jsem mohla pozorovat skoro celý vesmír z okna mého pokoje. Nejlepší doba na pozorování byla noc. V noci svítí celý vesmír, to aby se hvězdné planety nestřetly. V pokoji jsem měla dvoupatrovou postel, 5 oken, takže to připomínalo prosklenou komnatu, bílý stolek a tak dále. Měla jsem svůj pokoj ráda. Byl tak nádherný! U postele jsem měla malý stříbrný žebřík, který vedl až na střechu domu. Tam byl malý skleník, ze kterého jsem kažýdoročně pozorovala například déšť meteoritů. Vlastně nejen to! Bylo toho více, ale to bych musela vyprávět asi hodně dlouho. Vystoupala jsem po žebříčku až do onoho skleníku a sedla si na houpací křeslo. Bylo po tatínkvi, který spolu s matkou zemřeli v černé díře která pohlcuje vše, co jí přijde do cesty. Ten den kdy se to stalo mi bylo 6 a sestře 8. Bylo to pro nás tragické. Nikdo se o nás nemohl postarat. Pro každého obyvatele vesmíru to bylo riskantí navštívit jinou planetu. Takže jsme to museli zvládnout sami dvě. Moc mi oba dva chybí, často je vídám ve snech nebo když pozoruji vesmír. Otec byl strašně hodný, často mě bral na různé experimenty a matka mě zas učila zajímavé věci, které se mi teď hodí.