Listolvala jsem časopisem, dokud jsem nenarazila na modelky které nafotili do časopisu aby jsme všichni viděli jak jsou dokonalé nebo to prostě má být reklama na plavky..
Dívala jsem se na ty hubené dívky. Proč nejsem taky tak krásná? A hubená? Proč nejsem oblíbená? .. Stoupla jsem si před zrcadlo a začala jsem si prohlížet svoje tělo. Nemám ho ráda. Je mi nechutné. Svlékla jsem se do béžového spodního prádla. Píchala jsem si prstem do břicha. Odporné.
Vážím pouhých 47kg. Měřím 167cm, po prázdinách jdu do prváku..
Babička semnou byla u doktorky řekla mi, že když nebudu jíst ..budu mít velké problémy s anorexií.
Jsem si jistá že to řekla babička doktorce aby mě povzbudila že jsem hubená..
Ale to není pravda! Jsem tlustá.
Oblékla jsem si na sebe měkký červený župan. Zhodila jsem časopis na zem. V tom mi vytryskly slzy z očí. Pomalu mi tekly po obličeji, schoulila jsem se do klubíčka na posteli.
Teď jsem ale nebrečela kvůli toho že by se mi stýskalo po mámě... Bylo to něco jiného.. Pocit bezmoci, nechtěnosti....
Kdybych měla kamarádku která by mě objala a řekla ,,to bude Mm dobré, spolu to zvládneme". Jenže jsem ve škole byla spíš šedá myška.
Občas se sama sebe ptám .. Chyběla bych někomu, kdybych odešla?
